Informace a novinky / Moje nabízené služby / Kde pomáhám / Kontakt /

Smrt je pořád tabu. Nechápeme smrt, protože nechápeme ani život samotný.

17. ledna 2018 v 14:44 | Český Tarot |  Moje články, postřehy, svět kolem nás
Smrt. Co je to vlastně smrt. Končí se smrtí všechno. Dá se nahlédnout za závoj smrti. Na to se zaměřím v dnešním článku. Věřím, že to bude pro Vás určitě přínosné, tedy pro ty co se o toto téma zajímají či věří v nějakou inkarnaci.
Nejprve je nutné si trochu vysvětlit co je to smrt.





Smrt - Smrt, úmrtí, skon, latinsky exitus, je (z biologického a lékařského hlediska) zastavení životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují. Smrt je tedy stav organismu po ukončení života, úplná a trvalá ztráta vědomí.
Stále se mluví o tom co je to smrt a kdy vlastně smrt opravdu začala, kdy se to dá správně definovat. Dokonce jsou stále dohady i o tom, kdy začíná život. Někdo by mohl uvádět, že život je příchod nového živočicha či člověka na svět - Zrození. Někdo zase by mohl už za samotný proces života brát embryo - ještě v období před embryonálním - sloučení dvou buněk.
Vidíte sami, že to není zase až tak nalézt onu pomyslnou hranici mezi těmito dvěma slovy život a smrt. Prostě teď zapomeňte na to, co jste se ve škole učili a co do Vás systém po roky strávených ve škole a společnosti nalíval. Časová linie prostě mezi životem a smrtí vlastně vůbec není. Vše se totiž děje dost současně. Časové uskupení máme v podstatě hlavně my lidé na Zemi. Hmota v jistém slova smyslu totiž nám určuje čas. Jenže ten čas je velmi relativní. Psala jsem na to dost článků. Prostě žijeme v jedné ose. Zkuste si před sebou představit na papíře přímku, která by z papíru vedla dál, přes psací stůl, na té přímce by byl bod A, to jste vy, bod B ostatní lidé atd …. Nikde by nic nekončilo, protože stále by něco začínalo a s něčím se spojovalo, a když byste pozorovali onu síť, která je opravdu nekonečná, došli byste zase zpět na onen bod A, kde to nekončí, ale zase opět začíná, …. Snad mi trochu rozumíte. Klidně si to zkuste na papír uvidíte, že byste nikdy vlastně nemohli přímku s bodem A uzavřít, protože by se na ní stále víc a víc napojovalo dalších přímek a dalších bodů, … Není to lehké, že po chvilce byste vlastně ani nevěděli, kde jste začali a všechno by Vám přišlo důležité, žádná z přímek by se nedala jen tak vygumovat. Dost ale duchovní geometrie.
Smrt z našeho pohledu ve fyzickém těle, je opravdu ukončení selhání životních funkcí organismu v našem těle - žijící bytosti.
Umírá však mozek okamžitě? A co taková duše? Je duše, co ej to duše a co naše vědomí? Tohle nenechává v klidu spát nikoho a stále se o tom bude bádat a nacházet různé vysvětlení, zda je či není tedy život po smrti.
Když fyzicky zemřeme, máme pořád paměť, chcete-li vědomí, ale to není úplně tak správný pojem. Dám Vám trochu příklad.
I přístroj má duše - Počítač i mikrovlnka, …
Vezměte si Váš starý počítač - notebook. Když už Vám zcela vypoví službu a je na odpis. Hardware přestal fungovat a sním i software. Hardware je - monitor, displej, ramky, harddisk, grafická karta atd. Paměť je uložená v hardisku. Zkusme si to trochu převést na lidské tělo. Píšu to velmi laicky, aby to pro onen příklad pochopil opravdu každý.
Člověk má tělo - Notebook má také své tělo
Člověk má mozek (uložiště všeho co jsme prožili, řídí naše funkce celého systému, vše je napojené na oběhový systém atd. V lidském mozku je nahráno ono "vědomí" víme prostě co dělat, žijeme, vnímáme a pdole toho fungujeme my i naše tělo - velmi jednoduše řečeno.
Počítač má harddisk a procesor - nahraný operační systém, jinak by Vám všechny věci v počítači byli k ničemu, vždy je tam nějaký systém, i vaše digitálky od babičky z Ruska mají nějaký systém nahrán, i kalkulačka, mikrovlna. Hardisk funguje napojený na Ramky - určují rychlost procesoru . Hardisk ukrývá tedy operační systém. Ale co je nejdůležitější je onen procesor - to je jádro hlava srdce celého PC. Jedno bez druhého by příliš nešlo CPU - nebo-li procesor je prostě mozkem vašeho digitálního miláčka a harddisk je zjednodušeně řečeno vaše paměť, kapacita souborů, co jste schopni se naučit a kolik toho vstřebat … Takže lidé s těžkou mentální retardací - lidé kterým to hůře myslí a tím se opravdu nikoho v žádném případě nechci nějak dotknout.
Mají všechno co my, akorát by se dalo laicky říct, že nemají prostě příliš rychlé ramky - je to řídící paměť jakýsi vodič a zprostředkovatel informací. Čím rychlejší ramky máte, tím se informace z bodu A do bodu B dostává rychleji a dochází k rychlejším úkonům Vašeho PC. Je i důležitá rychlost Procesoru, ale tím Vás nebudu vůbec zatěžovat. Vysvětluji to opravdu jen pro vykreslení.
Takže, abych to trochu urychlila, takový nefunkční počítač, je schopen obnovy a hlavně pokuď není destrukčně zničen procesor a harddisk je vždy možné počítač zapojit, sestrojit z novu a vidět co v něm je, jeho paměť atd. Vím, že to je velmi zjednodušené. … Protože nelze všechno až tak popsat slovy.
Každopádně jen pro ten malý obraz toho, nic není vlastně nesmrtelné co se týče oné duše a duši mají i přístroje a o tom se dávno už ví a není to žádné daleké scifi psali o tom už spisovatel Isaac Asimov , ale podobných studií se i dotýkal náš český spisovatel Karel Čapek, i když z jiného pohledu.
Vemte si, že určitě každý z nás mohl mít doma nějaký elektrický spotřebič, který mu opravdu velmi dlouho sloužil, dalo by se říct snad i přesluhoval a nebyli jsme si schopni koupit nový. Né z ohledu na peníze, ale prostě nám ten spotřebič nějakým způsobem opravdu přirostl k srdci.
My máme doma velmi starou mikrovlnou troubu zakoupenou v roce 1997 a i když už je stará, mastná a není vůbec moderní a digitální já jí mám ráda a novou si pořizovat nechci. Mnoho lidí často, když jim odejde daný přístroj konstatují, … ale ta stará pračka byla stejně lepší, ( i když vytopila x krát sousedy), ta stará lednice byla lepší, ten vysavač byl lepší ( i když se z něho linul prach po bytě) … Určitě víte jak to myslím a určitě se v tom i Vy najdete.
A on i jakýkoliv přístroj, který máte doma a o který se dobře staráte Vám vlastně dává to na co byl naprogramován a snaží se Vám vlastně dělat radost a plnit svou funkci na 100 procent.
To jsme však trochu sešli z tématu - i když no ono to souvisí se vším zároveň a to vy víte.
Smrt je pouze přerodem něčeho nového …
Smrt je přirozená a nezvratitelná. Prostě tu je a musíme jí všichni akceptovat, celá naše příroda. Myslím si , že nemá moc smysl se snažit tu být co nejdéle a hrát si na nějakou nesmrtelnost. Je pravdou, že máme teď éru dlouhověkosti, protože medicína je už vyspělá a pomáhá nám vymítit zákeřné nemoci, na které by ještě lidé třeba před padesáti lety umírali. Jenže myslím si, že určitě lámat to do extrému klonováním a nebo hledáním něčeho nesmrtelného není fér ani vůtči nám samotným.
O smrti toho stále moc nevíme a je to důvodem, že nevíme ani nic o samotném zrození. Vemte si jen v jakých podmínkách se lidé rodí. Jak s Vámi je u samotného porodu zacházeno, to samé s procesem umírání. Rodíme se a umíráme za nějakou plentou, zavřenými dveřmi a není tam ani kouska lidské důstojnosti, jemnosti a pochopení. Kolik z Vás přišlo třeba do nemocnice za svou starou babičkou, maminkou či tatínkem a viděl jak to funguje v nemocnici. Pacienti se často pouze nějakým způsobem utlumí (aby příliš neobtěžovali personál - či pacienty) , když pacient zemře, přikrejí ho prostěradlem, odvezou postříkají postel desinfekcí a jede se dál. Jak v nějakém masokombinátu. Absolutní neúcta personálu k rodině a k samotnému umírajícímu. Hlavně aby už rychle umřel, hlavně aby rychle už porodila, … aby nezabírala lůžko. Přitom nemocnice jsou prázdné. Víte prošla jsme si tímto vším jak z pohledu pacienta, tak z pohledu maminky nemocného chlapce, tak, ale i přímo profesně, kdy jsem v nemocnici pracovala. Viděno z pohledu tří vám určitě otevře oči a vím, že i Vy jste si těmito pohledy také prošli.
Umíráme v tabu a neúctě k životě samotnému. Proto poté smrt bolí jak fyzicky tak i psychicky ty pozůstalé. Dříve, když někdo v rodině zemřel, sešla se celá rodina. Tělo ještě několik hodin zůstalo ležet doma v posteli. Umírat doma v domácím prostědí bylo zcela přirozené. Dnes umíráme ve studeném prostředí za plentou, jak ten největší odpad. Jak když dáte odpadkový koš za dveře, by vám to doma nesmrdělo. An tak se k nám chová zdravotnictví, stát, my samy k sobě …
Lidé se sešli u mrtvého daném domě - rodině, zapálili se svíčky, přišel farář. Lidé byli smutný, protože odešel jejich milovaný, ale bylo to přirozené a normální. Měli k němu nějakou úctu a i úctu k oné smrti.
Pokuď se tohle nezmění v naší dané společnosti vždy se nám bude umírat a následovně žít ve velké bolesti. Smrt je tabu. A i porod je tabu.
Žena kdysy dávno byla schopna také rodit i za otřesných podmínek na poli a mnoho žen porod ani dítě nepřežilo, ale to bysme viděli vždy na všem něco špatné. Naše současné lékařství se tedy od středověku co se týče té psychické stránky vůbec nikam neposunulo. Žena dnes rodí v porodnici, která má hezky vymalované pokoje, ale to je asi tak všechno. Dodnes se stává, že Vám dítě ani na prsa nedají, omyjí, ošetří a Vás mezi tím ještě doošetřují. O tom by se dalo spát velmi dlouhé eseje, jak mají ženy problém z vypuzením placenty, následovně spuštěním laktace atd. Tohle všechno s tím souvisí a nehledě na to, jaký vliv to má na vztah s vašimi dětmi.
Článek je již dlouhý a tak jej budu muset už ukončit a napsat o tomto povídání v dalším dílě svého článku. Jsem moc ráda, když an články posléze reagujete a píšete komentáře, jsem moc ráda, že sledujete můj blog.
Co bude v dalších částí psaného seriálu o smrti:
.
Smrt v jiných kulturách
Reinkarnace není nic nemožného

Výběr rodiny, výběr životního plánu
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama