Informace a novinky / Moje nabízené služby / Kde pomáhám / Kontakt /

Moje spirituální "noční" můra - Astrální rovina - projekce

7. června 2017 v 13:30 | Český Tarot |  Moje články, postřehy, svět kolem nás
Brnění, chvění, fizická bolest, jistý strach mně občas provází , ale spánková paralíza jako taková to není, ty jsme prožívala a to je peklo na Zemi, tedy do té chvíle než se to naučíte ovládat. Když se to naučíte tak Vás démoni noci nechají být. Proč by Vás škádlili, když už je vám to jedno ... tohle je maličko jiné, ale řekla bych že to je spíše nějaká astrál, vize, snová projekce atd ... Každopádně když se mi toto děje, mám vždy otevřený pohled do minulých životů svých i ostatních, vidím Andělé, bytosti, dokážu trochu hýbat budoucností i minulostí ....




Nevím jak bych tento prožitek vlastně ani pořádně technicky správně popsala. Nevím zda to byla paralýza, i když jisté znaky spánkové paralýzy to mělo. Paralýza to však nebyla , znám totiž moc dobře noční běsy spojené s paralýzou, trpěla jsem na to asi tak rok a půl v jednom kuse , pak to všechno díky bohu odešlo samo stejně rychle jako to přišlo, ...
Tento stav se mi občas stane , stává se často a už jsem to i popisovala někde ve svých článcích. Něco mně chytne tělo a začne mi celým tělem jakoby probíjet elektřina, začne to nějak v hlavě drnčí to jako, kdyby vám někdo dal hlavu na kolejiště, nejde to moc popsat, toto chvění ale i fyzicky hodně bolí není to příjemné a obklopí vám to celé vaše tělo.
Vždy , když se mi tento stav začíná dít v posteli, tak se snažím to mít pod kontrolou a většinou to jde a umím se ubránit, ale někdy se stane , že to ej silnější a jakoby ta bolest toho elektrického výboje do těla je tak silná jako kdyby jste omdleli. Je velmi zvláštní, že toto se mi nejčastěji dějě , když jsem unavená v dopoledních hodinách mezi 9 ráno do 13 dopoledne.
Já jezdím nejvíce do práce pouze na odpoledne, abych mohla ráno a potom vyzvednou a dovést syna do školy a na zpět atak jsem si zařídila práci takhle pružnou. Má to tu nevýhodu, že jste právě dost unavení , pořád přejíždíte sem a tam atd.
Dnes se to zase stalo, chytla mně velká dopolední únava a tak jsem si před tím, než vyzvednu syna ze školy jsem si šla lehnout do svého pokoje. V mém pokoji je mnoho knih , mých oblínených knih, sbírka kamenů, je tam větší klid a více chladněji, mám ten pokoj ráda, byl to náš dětský pokojík se ségrou, vyrostla jsem v tom pokoji,. Cítím se tam v bezpečí.
Lehla jsem si do postele a nemohla jsem vlastně ani únavou usnout a tak to začíná vždy ... je to rychlé a bolestivé. Něco mně drapne a začnu se třást, začne mi jakoby praskat v hlavě, bolí, drnčí mi tam jak vlak přes koleje .... pak to přestalo, na chvilku jsem usnula a zdálo se mi něco, byla jsem malý chlapec v nemocnici a šla jsem za svou mámou do práce do nemocnice, hledala jsem tu správnou sesternu ... (ten sen znám - zdá se mi často), myslím, že to nějak souvisí s tím, že nemám rodinu a že moje já tu maminku prostě hledá a chce jí vidět) pak tam byl výtah, ten výtah se mi také často ve snech opakuje. V tom výtahu je vždy smrt, vždy výtah spadne a jsou tam lidé, jede tak rychle nedá se čeho držet, ... Zvláštní je, že čím vícekrát se mi ten sen zdává tím, už se tolik nebojím , ale vždy vím, že je tam konec smrt bolest. Jenže vždy do toho výtahu vlezu a i v tom snu jsme si schopna říct, co jsme to za idiota, že jsem tam zase vlezla , ....



Nastalo co jsem říkala, popisovala konec, výtah se řítí dolů, lidé panikaří, křičí pláčou, já se chci zachránit ..... Pak to přišlo zase velké chvění , vibrace po celém těle, bolí to, je to opravdu jak když do vás někdo v pouští obrovské množství elektrického proudu. Dostala jsem strach protože to bylo silné, nakonec mně to dostalo, opět jsem nějak jakoby omdlela a probouzela se zároveň, nešlo se probudit , cítila jsem jako kdybych seděla na posteli a pusu měla do kořán a snažila se křičet.
Vidím sama sebe jak sedím na posteli a křičím. Něco mně jakoby drží za ramena a já tím svým tichým křikem se snažím vyřvat svou duši ven. Vždy je to to samé a znám to už. Pak něco jakoby ve mně výjde ven z úst, než se to dostane ven je tam hrozná síla, velká agrese, vztek, bolest .... Ocitla jsme se někde na louce a v zádu byli i nějaké činčovní menší domy v ulici, byla jsem zase malý hoch, jezdila jsem v nějakém šlapacím autíčku po ulici, ale hrozně špatně jsem jakoby viděla avím, že jsme si pořád šahala do očí, že nevidím moc dobře, že vše se rozmazává atd, podvědomě jsem si vzpoměla, že u postele mám kapky na oči a chtěla jsem si nakapat do očí. Pak to opět začalo, jako kdyby něco mně naschvál v tom snovém prožitku drželo naschvál a co nejdéle, zase vibrace, bolest , pocit elektrického proudu, tělo a hlava. něco mně drželo a já křičím, něco mi řeklo ať se podívám do dlaně a tak jsme to udělala .....

Viděla jsem Ježíše Krista

Do dlaně jsem se podívala a najednou jsem viděla úplně čistě sedícího Ježíše Krista v mé dlani, barevný obrázek, Ježíš Kristus jak medituje, ale díval se na mně. To co jsme ucítila by se dalo popsat tí, co jsem popisovala ve svém článku jak jsem se setkala se smrtí a Kristem, když jsem se topila .... Tento pocit byl stejný. Najednou se čas zastavil, velká zář, světlo, nikdy neoknčíčí láska, něco tak překrásného, jako kdyby vás někdo milionkrát v jeden okamžik stiskl a objal, políbil a všichni vás milovali, nebylo zlo, nic, jen vy a láska. Je to nádherný pocit a nechcete to ukončit, je to jako pohlazení od Boha. Od otce celého vesmíru.
Pak to zmizelo, opět jsem byla na nějaké vysoké louce, zeschlé, zešloutlé od slunka, byl krásný den, procházeli tam lidi co znám jak z minulého života tak i přítomnosti. Viděla jsme tam i mojí kamarádku, byla jsem zase malý chlapec, zase se mi vše rozostří, nevidím. Ježíš Kristus mi nějak řekl ať se nebojím podívat znova .... Podívám se znova a mám pocit, že jsem v nějaké krabici, papírovém krabicovém autíčku či co to bylo, pak jsem si uvědomila, že to bylo ale moje tělo vlastně viděla jsem divně jako přes nějaký vystřižený proužek v té krabici, jak jsem šla po té louce tak jsme občas neviděla, protože mi ta krabice na hlavě prostě padala do očí, ale viděla jsem čistě a jasně a oči už neboleli.
Pak se to takhle zvláštně opakovalo s jinými zvláštními prožitky celou dobu mého "polospánku" vůbec mi nešlo se probudit a ten elektrický proud byl tam 4 - 5 x , pak jsem se nakonec probudila. Pocit sevření a drnčení jsem měla ještě tak 30 minut. Nebylo mi moc dobře s toho snu, ale né že bych se bála nějak nic, jen mně s toho drnčení pěkně bolela hlava. Uvědomila jsme si zase jednu věc, kterou hodně píši ve svých článcích o karmě atd ... že když zemřeme tak to prostě vůbec nevíme, nepoznáme, někde ve střípku si uvědomíme, že něco je jinak než bávalo bývá v realitě a přesto nad tím mávnete rukou a znova spíte, znova se necháte unášet bohybem a pocitem bytí v jiné dimenzi.



Tak to byl můj dnešní spirituální zážitek.
Napište mi klidně pod komentář nebo do emailu na cesky-tarot@seznam.cz, vaše prožitky ....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama