Informace a novinky / Moje nabízené služby / Kde pomáhám / Kontakt /

Záhady a teorie 2. díl - Jidášovo Evangelium

13. července 2016 v 15:21 | Český Tarot |  Záhady a nevysvětlitelné úkazy
Časopis National Geographic ve spolupráci se švýcarskou nadací Mecenáš pro antické umění (Maecenas Stiftung für antike Kunst) zveřejnil počátkem dubna 2006 obsah Jidášova evangelia. Vydání apokryfu ve třech světových jazycích (němčině, angličtině a francouzštině) bylo avizováno déle než rok. Práci na překladu se věnoval odborný tým pod vedením profesora Rodoplha Kassera z Ženevské univerzity. I přes veškerou snahu se vědcům nepodařilo obnovit celý text. Zrekonstruovány byly čtyři pětiny evangelia.



Papyrusový kodex byl nalezen v 70. letech minulého století ve středním Egyptě v lokalitě al-Minjá. Sepsán byl v koptském (staroegyptském) dialektu ve 3. nebo 4. století (většinou se uvádí rozmezí let 220 až 340). Řecký originál, který se nedochoval, vznikl pravděpodobně mezi lety 130 a 170. Jisté je, že v roce 178 se o existenci evangelia zmínil svatý Irenej, první biskup ve francouzském Lyonu. Irenejův spis s názvem "Odhalení a vyvrácení neprávem nazvané gnóse" vešel ve známost jako nejstarší protikacířský pamflet katolické církve - "Adversus haereses" (Proti herezím).


"Dostali jsme výsledky prvních testů a podle nich je text dokonce ještě starší, než jsme předpokládali. Zřejmě byl sepsán v období mezi počátkem 3. a počátkem 4. století," prohlásil ředitel basilejské nadace Dr. Mario Jean Roberty. (Původní odhady se příkláněly k přelomu 4. a 5. století.) K autorství rukopisu poznamenal: "Nikdo nemůže tvrdit, že jej napsal osobně Jidáš. Ostatně ani další evangelia zřejmě nevzešla z pera jejich předpokládaných autorů."

Roberty připomenul, že soubor kanonických evangelií byl schválen až na Nikajském koncilu roku 325. Synodě předsedal římský císař Konstatin I., který, ačkoliv se dal pokřtít až na smrtelném loži, sám sebe prohlásil za "Bohem ustanoveného biskupa pro vnější záležitosti" a pokládal se za oprávněného rozhodovat o otázkách víry a zasahovat do církevních záležitostí. "Třicítka dalších textů byla zavržena, protože neodpovídala politickým potřebám tohoto prvního křesťanského císaře," upozornil ředitel nadace. "Text Jidáše Iškariotského zpochybňuje část politických základů křesťanské doktríny."

Podle novozákonní sbírky byl Jidáš Iškariotský jedním z dvanácti apoštolů vyvolených Ježíšem Nazaretským. Svého Mistra však zradil a za 30 stříbrných ho vydal nepřátelům. Po té, co byl Ježíš velekněžími prohlášen za kacíře a poslán k Pilátovi Pontskému, aby jej odsoudil k trestu smrti, nevydržel Jidáš výčitky svého svědomí, peníze vrátil a oběsil se (Mt 27,3-5). Podle jiné verze si "koupil pole, ale pak se střemhlav zřítil, jeho tělo se roztrhlo a všechny vnitřnosti vyhřezly". (Sk 1,16-19)

Pohled křesťanské obce na Jidáše byl a stále je veskrze negativní. Jméno Jidáš se už celá staletí používá jako synonymum zrádce, jako ztělesnění té nejhorší a nejodpornější podlosti a věrolomnosti. Jidáš Iškariotský se překládá jako "muž z Kariot", "člověk lži" nebo "najatý vrah". Nový zákon nabízí hned několik různých vysvětlení jeho chování - lakomství (Mt 26,15; J 12,4-6), posedlost satanem (L 22,3; J 6,70-71, J 13,2). Naznačuje se i členství v extrémistické sektě odbojných židů, tzv. zélotů. Jidáš prý svého Mistra považoval za možného osvoboditele Izraele, který by se mohl postavit do čela ozbrojeného povstání proti římským okupantům. Jenomže Ježíš takové představy odmítal a zklamaný apoštol se nabídl kněžím, že jim ho vydá. Možná doufal, že tváří v tvář ozbrojencům nezůstane Kristus pasivní a projeví svou božskou moc.


V úplně jiném světle ukazuje nenáviděného učedníka autor Jidášova evangelia. Poselství je tlumočené formou rozhovoru. Jidáš není v tomto příběhu zrádcem. Ba právě naopak. Jako jediný plně pochopí podstatu učení svého Mistra a vše, co činí, číní na základě jeho pověření.

"Odstup od ostatních a já ti sdělím mystéria království," říká v evangeliu Ježíš. "Je možné, abys toho dosáhl, ale budeš velice trpět. Jinak tě bude muset nahradit někdo jiný, aby dvanáct učedníků mohlo znovu dospět ke svému bohu." Jidáš reaguje slovy: "Ve vidění jsem spatřil sám sebe, jak mě dvanáct učedníků kamenuje a pronásleduje... K čemu je to dobré, že jsem to přijal? Vždyť ty jsi mě oddělil od tohoto pokolení." Ale Ježíš na Jidáše dále naléha: "Pohleď, zjevil jsem ti mystéria království a poučil jsem tě o omylu hvězd. Staneš se třináctým a budeš proklet dalšími pokoleními - a přijdeš nad nimi panovat. V posledních dnech budou proklínat tvůj výstup mezi svaté."

V samotném závěru naplňuje Jidáš svůj úkol a vydává Ježíše ozbrojencům. Když zákoníci čekali na vhodnou příležitost, kdy by mohli Ježíše zatknout, "přistoupili k Jidášovi a řekli mu: 'Co tady děláš? Ty jsi Ježíšův učedník.' Jidáš odpověděl, jak si přáli. Dostal nějaké peníze a vydal jim ho." Následné Kristovo odsouzení, ukřižování a vzkříšení evangelium nepopisuje. Místo toho se těsně před koncem objevuje scéna ne nepodobná nanebevstoupení. "Jidáš pozvedl své oči a spatřil zářící oblak, i vstoupil do něj."

Jak bylo u gnostické literatury obvyklé, Jidášovo evangelium nebylo určeno veřejnosti. Jeho obsah byl tajný. Číst ho mohli pouze zasvěcení jednotlivci. Tuto okolnost autor zdůraznil hned v první větě: "Tajná zpráva o zjevení, kterou Ježíš řekl v rozhovoru s Jidášem Iškariotským."

Ve 2. a 3. století po Kristu kolovaly mezi křesťany stovky převážně gnostických evangelií. Mysteriózní křesťanská gnóse byla v té době stejně rozšířená jako formální katolická víra. Lze se divit tomu, že nejvýznamnější teologové té doby s gnósí sympatizovali? Církevní hodnostáři museli věnovat hodně úsilí a času tomu, aby křesťanství od gnóse "očistili". Tím ovšem zkreslili a do značné míry i zavrhli důležitou část své vlastní historie. Na seznamu zakázané literatury se ocitlo mnoho ranně křesťanských spisů. Jidášovo evangelium a nauka s ním spojená byly zařazeny do kategorie nebezpečných kacířství. Jen shodou šťastných okolností se alespoň některá apokryfní evangelia dochovala do dnešní doby.

Ani dnes církevní kruhy neoplývají nadšením, když se lidé na celém světě seznamují s alternativními pohledy na křesťanství. V souvislosti s nově publikovaným evangeliem zaznívají obavy, že zveřejnění dokumentu povede k Jidášově rehabilitaci. Někteří novináři dokonce spekulovali o tom, že by Vatikán pod tlakem nových informací mohl přehodnotit svůj pohled na zavrženého apoštola. To však monsignor Walter Brandmüller, předseda papežské komise pro historické vědy, odmítl jako nesmysl. Apokryfní evangelia jsou podle něj zvláštním druhem literárního žánru a nelze je prý vnímat jako dokumentární zdroj. Lze je označit spíše za náboženský román. Objev spisu nicméně ocenil jako "velmi zajímavý pro poznání starokřesťanské literatury".

Ani Donald Senior, předseda Katolické teologické unie v Chicagu, nevěří tomu, že by apokryfy mohly konkurovat Novému zákonu. Je jasné, že jednotné stanovisko v této věci očekávat nelze. "Nechť začne živá diskuse o významu tohoto fascinujícího starého textu," vyzval odborníky Senior. Řada jeho kolegů diskusi vítá. "Text především ukazuje, jak různá byla přesvědčení za ranného křesťanství," upozornil Marvin Meyer, biblista z Chapmanovy univerzity v Kalifornii.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dominika Dominika | Web | 14. července 2016 v 15:33 | Reagovat

Perfekní článek o Evangeliu, moc děkuji, věci kolem Bible mě moc zajímají... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama