Informace a novinky / Moje nabízené služby / Kde pomáhám / Kontakt /

Záhady a teorie 1. díl - Turínské plátno

12. července 2016 v 14:26 | Český Tarot |  Záhady a nevysvětlitelné úkazy
Podle evangelií bylo Ježíšovo tělo po smrti zavinuto do plátna, obloženo vonnými látkami a položeno do hrobu. Po třech dnech vstal Kristus z mrtvých - vysvobodil se z tkaniny, která ho ovíjela, a vyšel z hrobu. Co se dále dělo s látkou, která ve skalním hrobě zůstala? Je to opravdu ono plátno, tkeré je dnes uchováváno v turínské katedrále Jana Křtitele, pečlivě ukryté za ozdobným oltářem z černého mramoru?




Historie plátna uctívaného v turínském kostele je zdokumentováno až do 14. století. Co se s ním dělo předtím, je věcí pouze hypotetických rekonstrukcí a směsicí dohadů. Jedna z hypotéz o původu plátna se pojí s legendkou o záhadném portrétu, jímž byl obdarován Abgar, král syrského města Edessa (dnes Santiurga v Turecku). Když prý nevyléčitelně nemocní král na obraz pohlédl, získal znovu zdraví a přijal křesťanskou víru. Vzhledem k tomu, že období Abgarovy vlády se časově kryje se smrtí Ježíšovou, vznikla domněnka, že obraz mohl být součástí posmrtného Ježíšova rubáše, který do Edessy přinesl jeden z Ježíšovýccch učedníků (bývá zmiňován Tadeáš). Část plátna, na níž je obtisknutá tvář, byla asi napjatá do rámu, zbytek byl snad stočený. Proto se zprvu mluvilo o portrétu. Po Abgarově smrti byl rubáš ukryt v městské bráně, kde přečkal celé století v zapomnění. Znovu byl nalezen údajně v 6. století, byl ztotožněn s legendárním darem pro krále Abgara a stal se předmětem uctívání. Do 10. století byl rubáš ctěn pod názvem Mandylion z Edessy. Přečkal bez úhony dokonce i obrazoborecké boje. V polovině 10. století, když blyo město dobyto muslimy, byl Mandylion převezen do Konstantinopole, kde byl rovněž uctíván.
V roce 1898 bla zhotovena první fotografie rubáše. Teprve tehdy, na prahu 20. století, byla zahájena vědecká bádání. Plátno bylo od té doby fotografováno mnohokrát, bylo osvětlováno infračervenými i ultrafialovými paprsky, z tkaniny se odebíraly vzorky, které byly podrobovány složitým experimentům.Mnohokrát ve své historii bylo plátno pokládáno za namalovaný obraz. Dosavadní analýzy však neprokázaly přítomnost jakýcholi stop barev, pigmentů či pojiv, jež by potvrzovaly, že portrét vznikl namalováním. Je třeba dodat, že obraz postavy na plátně vypadá při pohledu zblízka jako změť nevýrazných skvrn, zbarvením sotva se odlišujících od pozadí. Obrys postavy je vidět teprve se vzdáleností 4 - 5 metrů - anebo na negativu. Tak vznikla domněnka, že rubáš sám je vlastně negativem jakési záhadné fotografie (s touto myšlenkou prý přišel dokonce už Leonardo da Vinci). Na podporu tohoto tvrzení se uváděl argument, že obtisk těla zepředu i zezadu je stejně intenzivní - pokud by člověk zavinutý do rubáše ležel na zádech, obtisk zad by měl být silnější, stopy ran by se měly zachovat výrazněji. Dnes se většina sindologů ( badatelů nad Turínským plátnem) přiklání k myšlence, že plátno je autentické, že tedy do něj skutečně bylo kdysi zavinuto lidské tělo, které záhadným způsobem zanechalo na plátně svůj trvalý odraz.


Na Turínském plátně je vidět obtisk přední a zadní části lidského těla. Onen člověk měl dlouhé vlasy a vousy. Kromě siluety obličeje jsou na lněném plátně patrné i stopy zranění, jaká byla Ježíšovi podle bible způsobena: rány na zápěstí, do nichž byly probity dlouhé hřebyy, zranění na tváři od ostnů trnové koruny, tmavá skvrna na boku - stopa po kopí Záda i hruť člověka z rubáše jsou pokryty stopami po bičování. Odborníkům se dokonce podařilo zjistit, že rány uštědřené z pravé strany jsou silnější a hlubší. Na zádech byly zjištěny stopy oděrek po nesení těžkého předmětu - kříže



Tvář člověka nese rysy posmrtného ztuhnutí. Podíváme-li se na rubáš za pomoci počítačových technik, získáme trojrozměrný plastický obraz lidské postavy - vysokého, velmi souměrně rostlého muže. Analýzou některých skrvn (vzniklých pravděpodobně z krve a tělní výměšků) byly na rubáši prokázány chemické látky přítomné v hemoglobinu (který je základem krevního barviva), žlučové barvivo - bilirubin, složku krevní plazmy - albumin a železo. Obrysy těla ve velkém zvětšení vypadají, jako by vznikly v důsledku rozlití a prosáknutí nějaké lepkavé těkutiny, která pronikla na druhou stranu tkaniny a jak houstla, slepila vlákna a vyznačila obrysy. Některé hypotézy tvrdí, že musela spolupůsobit vysoká teplota - tkanina se připálila v důsledku styku s rozpáleným tělesem.

Existuje taky verze interpretující skvrny na rubáši jako důsledek rozmnožení se mikroorganismů, které se dostaly do plátna spolu s částečkami půdy. Vlákna celulózy přítomná v tkanině a dusík pocházející z chemických substancí vyloučených z lidského potu daly bakteriím příležitost se rozmnožit.Výsledkem jejich činnosti pak mohl být negativ těla sňatého z kříže. Ještě odvážnější hypotézy tvrdí, že máme co činit se záhadným, vědě dosud neznámým zařízením - uvnitř mrtvého těla prý vybuchla záhadná energie, která zachovala jeho obtisk na plátně podobněj jako fotografie. Tato myšlenka samozřejmě souvisí s tajemstvím Kristova zmrtvýchvstání.
Je zajímavé, že na očních víčkách postavy z rubáše byly nalezeny otisky mincí (podle dávného židovského pohřebního zvyku), mnohé detaily odkazují na podobu mincemi raženými v Palestině za časů Pontia Piláta. Zkoumáním pylových zrnek zachycených v tkanině bylo zjištěno, že plátno muselo přijít do styku s prostředím v Palestině (byla odhalena unikátní pylová zrna nacházející se pouze v jižní Palestině a v okolí Mrtvého moře), v Turecku, Sýrii a jižní Evropě. Velké naděje byly vkládány do průzkumu plátna metodou radiokativního uhlíku. Výsledky publikované v roce 1988 odhadovaly, že plátno vzniklo až kolem roku 1325. Tento údaj však zpochybňuje fakt, že v roce 1532 byla tkanina zasažena požárem, jehož působení mohlo výsledky bádání výrazně ovlivnit.


Když v roce 1204 do Konstantinopole vtrhli křižáci, obraz dočasně zmizel ze scény dějin a v jeho domnělé historii se objevuje mezera. Ta byla zaplněna teprve v polovině 14. století, kdy tajemné plátno dosud nevyjasněným způsobem získal francouzský rod de Charny.. Tedy přesně řečeno: získal to plátno, které se dnes nachází v Turíně. Není však vyloučeno, že se jedná právě o ono plátno, které bylo přechováváno v Edesse a Konstantinopoli. Rubáš se pak stal na řadu staletí předmětem dražeb, her a intrik, spíše politických a mocenských než náboženských a vědeckých. V roce 1453, když se dostal do rukou sabaudovské dynastie, vzrostl jeho náboženský význam a začal být stále více známý. Byl vystavován při příležitostech církevních a rodinných slavností až do konce 19. století, kdy se jím začali zabývat vědci. Je člověk z rubáše opravdu Ježíš Kristus?
Na plátně je otisk mužské postavy. Otisk, který připomíná fotografický negativ, je nezřetelný, sépiové barvy a pouhým okem je rozeznatelný při pohledu z větší vzdálenosti (na fotografiích bývá většinou zvýrazněn). Nejde však o kontaktní otisk. Krom toho jsou na plátně jasně ohraničené skvrny zaschlé krve, rezavé barvy. Otisk těla zasahuje pouze tenkou vrstvu plátna o tloušťce 180 až 600 nanometrů a přesně odpovídá anatomii. Povaha otisku umožnila vytvořit trojrozměrnou rekonstrukci tváře včetně detailů jako kapky krve na vousech, stopy rozmazané krve na pravé tváři, otisk mincí v očních důlcích. Restaurátorské práce z roku 2002 odhalily na zadní straně ještě jeden otisk identické tváře. Postava je vysoká asi 175 až 180 cm, odhadovaného stáří 35 až 40 let, s vousy a vlasy sahajícími až po ramena, dobře vyvinutým svalstvem, odhadované hmotnosti do 81 kilogramů.Tradičně je ztotožňována s Ježíšem Kristem. Ve skutečnosti na plátně není obtisk těla (proporčně by fyzický otisk vypadal jinak - deformovaně), ale "vypálená" projekce muže a možná jde o první historický negativ.

První fotografie - Vůbec prvním, kdo plátno fotografoval, byl Ital Secondo Pia. Okolnosti, za kterých nevědomky udělal první krok na poli moderní sindonologie, byly velmi neobvyklé.V roce 1898 město Turín slavilo 400. výročí Turínské katedrály a také 50. výročí Ústavy (Statuto Albertino) z roku 1848. V rámci oslav byla naplánována také výstava sakrálního umění včetně Turínského plátna. Šéf výstavní komise Baron Manna požádal krále o právo na fotografie plátna za účelem propagace výstavy. K překvapení všech král schválil nejen plátno vyfotografovat, ale také jeho veřejné vystavení. Je zapotřebí mít na paměti, že v té době nikdo netušil, že se objeví na plátně ještě zřetelnější převrácený obraz tváře, který pro svou slabou kresbu nemohl být pozorován pouhým okem. Secondo Pia byl překvapen, když byl v tak pozdním termínu jmenován oficiálním fotografem pro propagaci výstavy. Osmidenní výstava právě začínala, což bylo příliš pozdě na to, aby se snímek stal součástí reklamní kampaně. Přesto však využil příležitosti, aby pořídil vůbec první fotografii Turínského plátna. Dne 25. května 1898, ihned po slavnostním zahájení výstavy během polední přestávky, začal Pia v Turínské katedrále připravovat techniku. Fotografování byli přítomni ještě dva lidé: páter Sanno Salaro a šéf bezpečnosti katedrály, poručík Felice Fino. Nejednalo se však o jednu z prvních příležitostí, kdy se při fotografovaní využila elektrická žárovka; umělé osvětlení použil již v roce 1884 George Bretz. Logistika organizace fotografické akce a potřebné vybavení byly pod vedením Seconda Pia, podařilo se mu sehnat dvě žárovky o svítivosti každé asi 1000 kandel. Vzhledem k tomu, že v chrámu nebyla elektřina, musel Pia světla napájet z přenosného generátoru. Sotva se mu podařilo vyrovnat se s vysokými teplotami vládnoucím toho roku na konci května bylo fotografování přerušeno otevřením dveří katedrály po polední pauze. Výsledky žel nebyly příliš úspěšné, jak se ukázalo po vyvolání fotografických desek. Večer 28. května 1898 se Pia do chrámu vrátil na druhou návštěvu asi ve 21:30 a tentokrát se mu podařilo pořídit o několik expozic více. Na základě předchozího experimentu z 25. května pořídil různé expoziční časy a měnil osvětlení. Kolem půlnoci se tři muži vydali desky vyvolat. Pia později řekl, že v temné komoře z šoku málem upustil a rozbil skleněnou fotografickou desku z toho, co v ten okamžik spatřil: na negativu byl rozpoznatelný obraz muže s obličejem, který při pozorování plátna pouhým okem nebyl patrný. Ten večer začalo tajemství obrazu spojeného s tváří Ježíše Krista.

Podle historie - Podle biblického podání nechal Ježíšovo tělo sejmout z kříže, zabalit do rubáše a uložit do hrobu bohatý člen židovské velerady a tajný Ježíšův učedník Josef z Arimatie. Podle legendy bylo plátno brzy po Ježíšově smrti přemístěno z Jeruzaléma do Edessy, později do Konstantinopole, ve středověku do Francie a nakonec do Itálie. Roku 1532 bylo plátno málem zničeno během požáru v Chambéry ve východní Francii, ale na poslední chvíli se ho podařilo zachránit. Do dnešních dnů jsou na plátně ohořelé oblasti, dvě řady tmavých míst odpovídající tomu, jak bylo plátno složeno. Od roku 1578 je relikvie uchovávána v kapli v Katedrále sv. Jana Křtitele v Turíně, kam ji přinesla královská rodina Savojských. Roku 1983 jej exkrál Umberto II. odkázal papeži Janu Pavlu II. Dnes je umístěno ve speciální nádobě naplněné argonem. V roce 1978 byl zahájen projekt vědeckého výzkumu plátna. Roku 1997 opět plátno těsně uniklo požáru, tentokrát v Guariniho kapli turínské katedrály. Podle tvrzení agentury Reuters z roku 2009 katolická církev netvrdí, že je Turínské plátno skutečným plátnem, kterým byl zakryt Ježíš, ale považuje jej za působivou připomínku Kristova utrpení. Turínský kardinál Severino Poletto v dubnu 2010 řekl, že rozhodnutí o původu plátna není na církvi, ale na vědě. Vatikán však podle ČTK plátno označuje za významný symbol Kristova utrpení. Nejstarší doklad o veřejném vystavování plátna se vztahuje k roku 1389. V moderní době bylo poprvé vystavováno roku 2000, 10. dubna 2010 byla zahájena další, šestitýdenní veřejná expozice, během níž jej zhlédly asi 2 miliony lidí

Plátno ukryté před Hitlerem - Italský rod Savojských a Vatikán se rozhodli ukrýt za 2. světové války toto plátno. Jako důvod bylo uváděno bombardování Turína, ve skutečnosti se plátno ukrylo před samotným Hitlerem, který jim byl posedlý.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jill Jill | Web | 13. července 2016 v 14:55 | Reagovat

Moc děkuju za Turínské plátno, to mě moc zajímá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama