Informace a novinky / Moje nabízené služby / Kde pomáhám / Kontakt /

Jak najít duchovního partnera

15. června 2016 v 18:57 | Český Tarot |  Moje články, postřehy, svět kolem nás
Jde to vůbec, ptáte se? Je to sen mnoha z Vás a to nejen žen, ale i mužů. Věčná otázka nad tím, zda vůbec něco takového je možné a proč je to tak těžké. Nehledala bych nad tím až tak složité odpovědi. Problém je v podstatě naše konzumní společnost. Před mnoha lety bylo všechno jiné, a co se týče vztahů byly věci jasné. Možná, že ženy byli "méně" a měli menší možnosti, menší práva. Neřekla bych, že by se to, co se týče čistě vztahů nějak zlepšilo. Ono otázka je, co vlastně bylo a je lepší. Ženy mohou všechno a je to dobře. Jsme plnohodnotné myslící bytosti a né kus nějaké věci, co by měla být doma přivázaná u sporáku. Jenže naše emancipovanost roste a je to logické, chceme víc a chceme dosáhnout uznání, a vyplnit si své sny. O uznání bych možná řekla, že snad ani nejde. Jaká žena fakt dělá věci jen proto, že chce slyšet jak je super. Děláme věci, že chceme, že nás baví a vidíme v nich cíl. Dnes není vůbec žádnou novinkou, že žena létá do Vesmíru, má vlastní velkou firmu, všelijak podniká atd, atd. Muži přestali být muži a nejen, že jsou více oni sami zženštilí, tak jim chybí disciplína, pevnost a řád. Dřív byli na vojně a možná jí nenáviděli, ale aspoň něco uměli, neváleli se doma ještě ve třiceti u maminky. Najít v téhle době duchovního partnera, kdy žena je silnější než muž příliš dobře nejde. Jsme nezávislé, a dokážeme se o sebe sami velmi dobře postarat. Což v podstatě je velmi dobře, ale je to jádro problému. My je vlastně ty své rytíře nepotřebujeme. Ano chceme je, ale v základu nám jsou k ničemu. Děti moc nechceme, o sebe se postaráme, o děti také a kolikrát máme i větší výplatu než oni. Jsme aktivnější, jsme dravější. Někomu to vyhovuje někomu ne. Prahneme po muži, chceme lásku. Jenže dříve to bylo postaveno už na samotném základě, muž vydělával a žena byla doma. Sice to bylo omezující, ponižující, ale mělo to něco do sebe. Teď potřebujeme a chceme víc jak partnera peníze. Libí se nám osobní růst.



Když budu mluvit sama za sebe, … U mě je to velký problém. Já jsem egoista, jsem ješita, jsem hrdá, panovačná, sobecká a arogantní, v jádru jsem jen malá holka, citlivá a něžná. Jsou to dvě věci, které se ve mně velmi perou a omezují mně, co se týče partnerského života. Dokážu si vydělat velmi pěkné peníze nad poměry v průměru žen, což mě hází v mé pozici vysoko a nezvládám pak Ego. Nechci říct, že se vytahuji a že ponižuji někoho, to právě vůbec, ale prostě dnes představa, že kdybych si měla vybrat partnera, lásku až za hrob nebo peníze a kariéru, říkám Vám to zcela upřímně vyberu si kariéru, protože jsem ješita. A vlastně po rozchodu jsem asi 4 měsíc a představa si hledat a začínat vše od znova je pro mě ztráta času, umím plně dávat energii na jednu stranu a to je problém mnoho z nás, když si třeba něco přejeme od Boha - Vesmíru. Já umím skvěle pracovat a jsem schopna si vydělat hezké peníze, a tam jde moje energie. Nejde mi o peníze, ale o ten pocit, že to prostě dokážu. Tak nějak zvláštně soupeřím sama mezi sebou a ten, kdo mě z nás velmi dobře z přátel a blízkého okolí a někdy i Vy sami jste mě poznali o něco blíže víte jak to v sobě mám a má to mnoho žen. Prostě se bojíme ztratit to svoje a nechceme riskovat něco co pro nás ztratilo význam. Je to ta moje pýcha. U mě je to hodně ovlivněno tím, že jsem se celý život musela spolehnout jen sama na sebe a už se bojím. Tohle ale vám rozhodně nedoporučuji. Já sama se mám co učit a vím, že tohle je můj boj. Jenže zapomenout a odpustit neumím a jak říkám v mnoha článcích my jsme sami sobě většinou tím nejpřísnějším soudcem.


( často, když máme partnera, nevážíme si co máme, hledáme už sami důvody, proč se rozejít, proč hledat něco jiného a odejít)


Najít duchovního partnera bylo prostě dříve lepší, jednoduší, ať se nám to líbí nebo ne hrála v tom velkou roli finanční stránka, kdy prostě muž měl sice jakoby hlavní slovo, a kasu, ale co si budeme říkat. My ženy jsme si vždy nějak poradili, dle svého a nakonec to hlavní slovo bylo stejně naše. Další věc je ta, že se hned páry nerozcházeli, více si sebe jeden druhého vážili, nebyla to větší či menší láska, to si nemyslím, protože od sebe nešli už i z důvodu hmotného zabezpečení. Brali to však tak, že když už se vzali jako pár tak spolu taky zůstanou, nějak ej ani nenapadlo hned vzít kramle. Teda až na vyjímku mé babičky, která trhala rekordy v rozvodovosti. Byla dvakrát či dokonce třikrát rozvedená. Dnes si říkám, že u nás je asi něco špatně. Každá žena byla sama s dětma a žila si raději na svou vlastní pěst. Aspoň vidíte jak se nesou ty vzorce ať už chceme nebo ne. Babička byla úžasný člověk, velmi hodná, čiperná paní, byli jsme si hodně podobný povahově … U nás byl každý samotář. Rozvedla se sice s dědečkem, ke kterému jsem jezdila na prázdniny a pořád jsem u něj byla, děda mě prakticky vychoval … S dědou se stále scházela, jezdila za ním třeba i na měsíc, měli spolu mnoho zájmů, ale prostě každý bydlel radši sám a sám za své. Na svém písečku. Řekla bych, že babička na tu dobu byla moderní žena, taková emancipovaná, hrdá a to jsme byli doma všichni až vlastně nám to samotným ubližovalo.


Duchovní partner by se hledal, ale neměl. Mnoho lidí se často na mě obrací s tím, že nechtějí být sami, že chtějí duchovního partnera, ale že se bojí atd … No dokuď se nepřestanete bát tak teda rozhodně nepříjde. To vám mohu zaručit a vím to na vlastní zkušenost. Sama se bojím … Né snad ani tak zklamání, ale nechci plýtvat energii, když jí radši dávám na svojí kariéru. No a jsme u toho, říkám já a moje Ego… no každý máme nějaký ten svůj osobní boj.
Někdo říká, že duchovní partner čeká na každého a mnoho lidí má dojem, že jim není dopřáno mít pěkný vztah. Asi bysme se měli přestat pořád hnát za nějakou ideou dokonalého duchovního partnera. Myslím si, že můj ex ať už mi ublížil jak chtěl a já jemu, byl pro mne duchovní partner a myslím, že třeba vy sami máte doma duchovního partnera. Přestaňme pořád hledat nějaké ideály. Je jiná doba a nemůžeme stavět na to, že dříve to bylo takové a onaké. Ano bylo a mělo to své výhody a také nevýhody. Dámy a pánové šáhneme si teď každý opravdu na své srdce a svědomí a přání, opravdu tak hrozně chceme někoho, partnera, manželství svazek i za cenu toho, že ztratíme svou kariéru, sami sebe, volný čas, budeme se muset dělit atd. Já vím, možná vám budu připadat jako sobec, ale když si každý sáhneme na svědomí, vězšinou pachtění za dokonalým duchovním partnerem, je stejně ovlivněno tím, že ej to nějaká zažitá idea. Když si třeba uvědomíme jednu věc, tak třeba manželství bylo vždy jen věc peněz a přežití. Manželství vzniklo v židovské tradici. Vždy spolu sice páry nějak byli, ale myslíte, že spolu byli protože hledali ideál a duchovno. Prdlajs.
Duchovní partner může a je třeba Váš současný vztah, partner, i když to třeba tak teď nevypadá. Víte je jiná doba a my se jí musíme přizpůsobit a děláme to celkem dobře, akorát, že neznáme hranici. Chceme od všeho moc, neumíme jít zlatou střední cestou. Sami si ty věci a tu cestu za duchovním partnerem stěžujeme. Já jsem toho jasný důkaz, proč tomu tak, třeba u mnohých je. Jasně těch aspektů proč je mnoho … člověk se spálí, a nechce znova riskovat i když sebe víc věří na lásku a druhá věc, partnera "nepotřebujeme" co se týče té hmotné finanční stránky. V každém z nás ale je člověk a bytost, která prahne po lásce, citu a emocí. Neumíme si prostě vybrat. Chceme všechno. Peníze, lásku všechno s velkou dávkou a ono to takhle ale úplně nefunguje. Všimněte si sami, že kdo má hluboko do kapsy, má většinou mnohem lepší partnerský vztah, než ten, kdo je finančně zabezpečený.


Jestliže chceme duchovního partnera, měli byste se opravdu v sobě rozmyslet co chceme, co opravdu chceme a když už to příjde, přestaňme vymýšlet věci, proč to zase nechceme …. Mám málo času, musím se o ten čas dělit, musím pro partnera/ partnerku něco dělat, atd …
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama