Informace a novinky / Moje nabízené služby / Kde pomáhám / Kontakt /

Boj s vnitřními démony

25. května 2016 v 14:34 | Český Tarot |  Moje články, postřehy, svět kolem nás
Napadení temnými silami - démoni z pekla, zlými duchy, posedlost. Myslíte, že tyto věci se dějí jen v hororových filmech a povídkách. Omyl. Tyto věci se tu dějí a to denně na někoho zaútočí temné síly z pekel. Je to pak opravdu boj jak o duši, psychické zdraví tak i o holý život.

Ty největší démony máme každý v sobě ukrytý. Když vyjdou na povrch, je to těžký a krutý boj ....

Tohle je aspoň pro mně velmi silné a těžké téma.Ten, kdo tohle či podobnou věc nezažil možná nepochopí úplně tak o čem tenhle článek je. Asi všechno nedokážu tak popsat do jednoho článku. No kdyby jste měli zájem se pak na něco optat klidně mi napište pod článek či na Fb nebo pod článek.

Démoni tu jsou, byli a vždy budou stejně jako Andělé ....
Byla jsem napadena démony a tím pravým zlem, kteří se chtěli dostat do mého těla. Věřte mi, že to co ani nedokážu všechno sem popsat trvalo kolem dvou a půl let a to mně jen zkoušeli. A jaké to bylo bolestné utrpení, natož když se někoho opravdu zmocní.
Dodnes se snažím přijít na to, proč se mi to stalo. Nezahrávala jsem si že žádným vyvoláváním duchů, nečetla jsem ani satanskou bibli, nic takového, sice jsem od mala cítila jak dobré tak bohužel i ty silně negativní. Tohle však bylo zcela něco jiného. Něco co se Vám dere přímo pod kůži dovnitř Vás a nemůžete dělat vůbec nic. Jak říkám hledám dodnes ten okamžik proč se to stalo, ale ono toho asi bylo tak nějak víc. Každopádně bylo mi nějakých 21 - 22 let a trvalo to do narození mého syna 25 let. Řekla bych, že v tomhle věku je člověk hodně citlivý na změny, je to taková druhá vývojová fáze, kdy začínáte přebíhat z pubertálního vývoje do mladého dospělého člověka. Podle mně to dělají i frekvence v mozku atd a také Vaše chování skutky a někdo k tomu je prostě náchylnější. Asi prvotní bod Vám neřeknu, protože ho nevím. Každopádně nejčastějším spouštěčem jsou drogy či alkohol. Je to jako, když člověk nastydne a nemá imunitu, tak tohle je dost podobné, můžou a půjdou na Vás, když ztratíte svůj ochranný štít. Někdy ho ztratíte kvůli drogám, někdy za své skutky a neohleduplnost, která k mladým lidem patří atd. Prostě jste oslabený.



I Andělé jsou jistými démony, akorát, že na vysokých frekvencích. je to na nsá v kterých chceme být.
U mně těch vlivů asi bylo víc, proč se tomu tak stalo. Bylo mi po 21 roce, zemřela mi nevlastní matka, která byla silný manipulátor a svým chováním mně opravdu trýznila. Do výchovy mi spadla nevlastní sestra, která byla u nás v pěstounské péči. Bylo toho na mně moc. Bylo mi 21, najednou jsem měla celou domácnost na starost a nikdo dospělí tam nebyl, jen já a malá nevlastní sestra co právě skončila 4 třídu. Ještě jsem studovala. Našla jsem si přítele. Začal mi takový ten dospělácký mladý život. Mohla jsem všechno vlastně. Měla jsem celkem peníze, partnera, chodila jsem na výběrovou školu a nebyl nikdo, kdo by mi něco zakazoval. Nedělala jsem v životě nějaké extra špatnosti, ale byla jsem velmi arogantní, a taková jakoby bez srdce. Přitom uvnitř jsem byla uzlíček nervů. Ono je velmi snadné soudit, posmívat se, být arogantní když jste mladý, krásný a nikdo Vás nedrží, nikdo vás nehlídá. Řekla bych, že na mě mohli prostě proto, že jsme měla prostě absolutně nulovou toleranci a vzdálila jsem se Bohu velmi daleko. Vykřikovala jsem hesla jako, že Bůh je pěkný prevít, protože lidi trpí atd. Byla jsem v době, kdy jsem se hledala a moje cesta v tomto věku teda opravdu nevedla a přitom jsem v 17 letech viděla Ježíše, který mě zachránil. Byla jsem na druhé straně a ani to mě neponaučilo. Stále jsem rebelovala, proti Bohu, proti systému, proti konvencím. Byla jsem prostě zlá a nevyzrálá. Proto jsme zrovna nedávno psala, že ze mně by si nikdo příklad určitě brát nemohl. Dobré srdce jsem však měla, a to jsem vždy pevně ukrývala. Chtěla jsem být prostě tvrďák. Asi to k tomu věku i nějak patří. Byla jsem prostě mladá káča, co měla všechno. ..... Nebojte spadla jsem hodně na pusu a né jednou. Dnes už vím jaké to je být bez peněz třeba, nebo jaké to je být na sociálním dnu. Prošla jsem si tvrdou školou života, ale potřebovala jsem to jako sůl.



Být v nizkých vibrací není dobré.
To co se stalo jsem však cítila již několik měsíců dopředu bylo mi nějak divně prostě. Zcela to asi nedokážu popsat, Cítila jsem takové divné vibrování v těle a kolem hlavy, neopodstatněný strach z ničeho a všude. Byl to jako závan něčeho velmi zlého a temného. Pořád se mi vybavuje jedna vzpomínka. Ten strach přišel zase a byl mi za zády, dost podobné pocity, jako když jsem byla malá a chodili zamnou temné bytosti, ježení se chloupků, mrazivý pocit v zátylku, ... Říkala jsem přítelovi, s kterým mám syna, že mi není nějak dobře. Nedokázala jsem mu popsat, co mi je, ale ten pocit se každým dnem stupňoval. Mívala jsem strach všude, třeba ve výtahu, nebo jsem začala panikařit doma, když tam nikdo nebyl ... začínalo to pozvolna. Skončila jsem o dva roky později v léčbě psychiatrů, ale dobrovolně. K tomu se však ještě dostanu. Podotýkám, že netrpím a nikdy jsem ani netrpěla nějakou atakou ...
Začínalo to vše tak pozvolna. Začínala jsem se budit vždy ve stejnou hodinu, neovládala jsem svoje tělo a vždy přišlo něco, co vím prostě, že nebyl sen. Asi mezi Vámi není žádný exorcista, ale to co se mi dělo, bylo šílené, reálné a bolestivé. Nikdy jsem s tím nešla ven, nikdy jsem to nikomu neřekla. Tak jsem to, ale měla se vším, všechna svá utrpení jsem si nechávala sama pro sebe. Dnes tomu už tak není a lépe se mi dýchá.
Něco mně vždy vytahovalo z těla ven, občas se mi to děje dodnes, ale tohle nebyla spánková paralýza. Tohle byla nějaká síla co mě přitáhla ke stropu, celé mé tělo a trhali mi vnitřnosti. Mnoho esoteriků, léčitelů a i lidí co cítí jemné energie jako já, mi kolikrát napsali zprávu do profilu na fb soukromě, jestli nemám něco se střevy. Když jsem nedávno byla na jednom esoterickém setkání, první bylo tiché pohledy na mně a pak mi řekli, dojdi si někam už s tím břichem .... Jo trápí mě to roky od těchto událostí, ale když si položím ruku na srdce, vždy vlastně mě obklopovali ty temné síly a už jako malou holčičku mě cupovali za vnitřnosti. Ta fyzická bolest v tom "snu" se nedá moc popsat, Byl tam i strach a bezmoc. Každý den to samé. Zhoršovalo se to a přicházeli zvláštní útoky i ve dne, neměla jsem halucinace, prostě vím, co jsem viděla, vím co jsem slyšela. Nebylo to vlastně nějak vidět, ale ta temnota, byla vlastně tak reálná, že byste jí snad i okem vidět mohli.
Jak říkám, kdo něco podobného neprožil, těžko to dokážu tak vysvětlit. tahání s těla ven, žila jsem v jaké si bublině, jako kdybych viděla přes něco jiného, sice jsme vnímala lidi, jejich hlasy, jejich osudy, ale já byla jako někde jinde jako kdybych to pozorovala už od jinud. Jako když byste to viděli za někoho jinýho. V podstatě tenhle hmotný svět mi spíš naháněl hrůzu, než to co bylo za tím. Měla jsem stavy, kdy jsem třeba byla neschopná chodit a šla ven jak opitá a držela se zdi, nešlo se narovnat, nešlo to chodit, kdybych se pustila upadla bych, vše bylo prostě zcela jiné. Tyhle stavy trvaly dlouho.
Ještě jsem studovala a chytl mně zase nějaký strach a ukryla jsem se ve škole do skříně a brečela jsem, šla mně vytáhnout třídní učitelka z naší češtinářkou. Jim oboum hrozně děkuji za všechno, ani jedna mě nepovažovali za blázna. To jsem byla moc ráda. Ve škole mi odložili zkoušky a měla jsem být doma. Jenže to bylo horší. Já se bála doma zdí i postele.
Démonský úder přišel s drogama
Byla jsem alkoholik, dětský alkoholik, který popíjel jako dítě ve 14 letech, utíkal z domova a snil o jiném světě. Pila jsem asi do svých 17 let a to velmi intenzivním až maratonským sprintem. Byla jsem v sobě takový rebel, ale pořád s takovou tou nějakou čistotou. Vždy jsem si říkala, že něco dokážu a musím dokázat. jenže moje sny byli s čistě egoistického smýšlení. Jenže jako 15 - 16 jankovi moc nevysvětlíte co je dobré a co je špatné. Začala jsem hodně pít v době, kdy mi zemřel dědeček. Často ho zmiňuji ve svých článcích a příbězích. Byl mi z celé mé divné, nevlastní rodiny nejblíže. Byl to samotář, rodilý venkovan, miloval svoje zahradní růže, svoje pole a svůj domek. O nikoho a nic se nezajímal. Byl to silně věřící muž. Moje nevlastní matka a i jiný mi říkali, že to byl zlý člověk. O to víc mi přišel jako hrdina. Já dědečka měla ráda hlavně z důvodu, že mě nechal být. Trávila jsem u něj každé prázdniny a volné dny a to už od raného dětství od školky. Děda se sobecky zajímal jen o svůj sad, zahradu a růže. Nevlastní matka mě tam odkládala, že jsem byla často nemocná. Děda však s tím souhlasil. Děda mě nechával být a to mi vyhovovalo, nulový zájem. Byli jsme takový dva samotáři co ctili a respektovali samotu toho druhého. Obdivovala jsem ho. Neřval na mně, nikdy na mě nezvýšil hlas, jen snad dvakrát mě zbil holí. Nebránila jsem se, protože jsem věděla, že měl pravdu.
Jeho smrt jsem brala velmi těžko tím se odstartovalo moje pití. Prarodiče jsem z celé nevlastní rodiny měla nejraději, babička zemřela, když jsem byla malá a děda v mích 15 letech. Začala jsem pít, skončila jsem však tak rychle jako začala. Tohle mám se vším. Když si řeknu, že už ne, nejdu dál. Tak jsem to měla i s kouřením. Kouřila jsem až 70 cigaret denně - šílené číslo. Pak jednoho dne jsem to jen típla a bylo po všem kouřila jsem od 18 do 24 cca 5 - 6 let. Dnes nekouřím ani jednu a chuť nebyla a není. ....
V té době, když se to stalo jsem nepila, jen příležitostně kouřila a občas jsem si dala sklenku něčeho. Stalo se to celkem nevině návštěvou mé kamarádky. To co se má stát se prostě stane - náhody nejsou. Byla jsem celkem odpůrce drog a bála jsem se toho. Byla jsem totiž typ člověka, co buď vše a na plno nebo vůbec. Takže spadnout do drog, nebo alkoholu po papule by u mně asi nebyl problém, tedy ve věku 22 let. Dala jsem si s kamarádkou tzv oběhovku, kdy se zabalil špek - mariuhana a mezi mnou, jí a jejím novým přítelem, který nás do toho uvrtal a ubalil se to kolovalo. Já jsem měla trávu poprvé tak v 17 - 1 8 a nic to semnou neudělalo, jen chvilková dobrá nálada a pak nic. Takže jsem si říkala, že mi to asi nic neudělá. Omyl.
Já jsem si dala a to zmiňuji vždy, když se s někým na tohle moje silné bolestné téma bavím, že jsem měla pouze tři tzv prásky. To co se stalo během maličké chvíle mi změnilo totálně život a varuji všechny předem, před podobnou krávovinou, kterou by chtěli z blbosti vyzkoušet. Drogy jsou prostě svinstvo. Mariuhana patří mezi halucinogení drogy co já vím, takže nějaké ty řeči jak tráva přírodní droga a nic Vám udělat nemůže je blbost. Houbičky jsou také přírodní a kolik lidí na to zemřelo, alkohol i cigareta je taky v podstatě příroda, i když dnes s přísadou, ale tráva prostě špatná je a jestli má nějaké dobré účinky tak ano má a to v léčitelství - mastě, slabé mazadla, odvary na obklady, kosmetika, toť vše. ... Vím tohle je na dlouhé téma, každý máme jiný názor.
Mně začalo velmi bušit srdce a to tak, že jsem myslela, že mám infarkt, sevřelo se mi hrdlo a bála jsem, že vypadnu z okna. Vše se toho dne změnilo. Ty strachy, tu temnotu co zamnou lezla jsem měla právě ještě několik měsíců před tím. tohle spustilo něco co bylo někde uložené ... Každý den mě bušilo srdce, nemohla jsem spát a to co jsem měla předtím se ještě zdvojnásobylo na síle intenzivity. Panika, strach, temnota všude. Chodila jsem na pohotovost, často to začalo večer, ... napíchli mi na uklidnění diazepam, nebo lexaurin a doma jsem usla, vše se znovu opakovalo. byla jsem slabá z léků a malátná, byla to berlička, ale díky nim tu jsem. Své sestře a příteli jsme nakázala, aby odšroubovali kličky, něco mě nutilo se zabít, střídali se o to, kdo semnou zůstane doma, na můj příkaz doma nesměli být ani sava či jiné prostředky, něco silného mě nutilo ať to skončím, bylo to silné i když jsem šla ven, něco mě táhlo třeba ke kolejí, Jestliže někdo říká, já mám dnes depku, tak neví, co to je mít pomatenou mysl. To se Vám převrátí mozek úplně a nejhorší je, že jste při plném vědomí, takže trpíte vy i vaše okolí.


Našla jsem tenkrát na doporučení psychiatričku, řekla jsem jí co se mi dělo předtím co jsem udělala a jak tomu asi pomohla ta tráva. Ona si myslí, že to mohlo přijít kdykoliv, ale spustilo se to rychleji. Moje první bylo ptát se, jestli jsem blázen a jestli půjdu do svěrací kazajky, .... nečekala jsem totiž nic jiného, když jí řeknu o všech démonech a o tom jak mě každou noc trhají na kousky, jak chtějí abych umřela, atd atd .... věděla jsem, že mi duchy, stíny a nic neuvěří. Řekla mi na sezení, že za 40 letou praxi ví, že nikdo kdo s tímhle příjde si to nevymyslel a ví, že to tu je. ty výpovědi jsou ve směs podobné u každého. nemoc se často dostaví spíše z toho, že tu pomoc odmítne, že nepříjde včas. Nezjistili mi žádnou psychopatii, ani panickou ataku, ani labilitu nebo mániodepresy. Jediné co zjistili je, že trpím chorobnou úzkostí. Že jsem úzkostlivá a že se bojím selhání atd atd. Což je pravda, od mala jsem byla obrovský uzlíček nervů, ale vzhledem k tomu co se mi vše dělo není divu a jsem ráda, že to dopadlo jen na úzkosti. ... Každopádně mi začala terapie a to ta, že jsem musela chodit paní doktorce každý druhý den na váhu se z vážit. vážila jsem 41 kg, pak to spadlo ještě na 39 jak jsem se bála usnout. Dostala jsem léky nějaké, abych začala nějak jíst a něco na pohodu. Takže já začala znova fungovat, znovu jíst a školu jsem udělala na dvě trojky ... a jupí na Vš ....
Co za tím vším bylo Vám s určitostí neřeknu, a ani tohle mně k Bohu stále nedovedlo, i přes tyhle otřesné záležitosti jsem byla nepokorná mladá káča. Ambiciózní, arogantní. Nejvíc jsem si asi pak pusu nabyla tím, kdy z výšky následoval velký pád jako u Ikara. Pracovala jsem na velmi dobrém místě, bez zásluhy jsem dostala kancelář, křeslo a s mím egoismem to byla přímá cesta jak si rozbít pusu. Ten pád přišel později, ale o tom zase někdy jindy. Prostě na mě došlo a musela jsem si pusu nabýt hodně, abych tu hlavu dala konečně dolů. Dala jsem jí, pochopila a dnes vím, že všechno tohle o čem Vám vyprávím je a neděje se jen tak bez důvodu. Musíme být bdělí, pokorný a slušný.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 iris iris | E-mail | 25. května 2016 v 18:25 | Reagovat

Ano taky se jich nemužu zbavit... no zatim si nemužu prečist ani článek nějak mi to něco nedovolí muj prohlížeč se sekne.... zajimave, že? když cely den pracuji na netu a nic se neděje... bojuji sama se sebou vím, že pokud já nebudu žít podle své duše pořád mne budou napádat....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama