Informace a novinky / Moje nabízené služby / Kde pomáhám / Kontakt /

Zvíře nemá duši? Jste na omylu!

15. dubna 2016 v 23:48 | Český Tarot |  Moje články, postřehy, svět kolem nás
Tenhle článek není jen pro milovníky chlupatých tvorečků, mezi které patřím samozřejmě i já, ale je pro církev i vědce a budu si za tím vším tvrdě stát třeba i před pánem Bohem. Stojím si za tím, že zvíře má duši. Nejsou to bezduchá stvoření co nám Bůh sem jen tak vysadil a mám plno pádných důvodů si myslet, právě to, že duši mají. Vlastně si to nemyslím vím a je mi nějak jedno zda se to někomu bude líbit či ne.




Tak vezmeme si to nějak od začátku. Když Bůh tvořil tento svět, udělal vzduch oblaka nebe, posel nebe sluncem, hvězdami a měsícem , vytvořil moře, oceány a vody, vytvořil zem, lesy, půdu, pouště, hory a skály, vytvořil první obyvatelé této planety vdechnul život tvorům, které sféry vzduch země a voda obývají dodnes. Ano zvířata tady byli dávno před námi, tisíce a tisíce let před námi samotnými. Mnoho stovky let ještě před tzv adamovskou dobou. Jak víme z učebnic přírodopisu, tak víme, že zvíře má hlavně instinkty, díky nim je vlastně na živu, díky nim loví, žije a přežívá. Má vyvinutější smysli čuch, sluch, ale třeba i hmat, ... Zvíře dokáže zabít, a zabíjí, je predátorem a kanibalem vlastního druhu mnohdy. To všechno patří však k nutnosti přežít, A je to nemění potravinový řetězec, jeden bez druhého by se neobešli a je jedno zda poslouší později jako potrava. Zvířata zabíjí, ale né s krutostí a radostí. Zabijou pro přežití, pro potravu, pro rozmnožování pro ochranu mládat. Neopovrhujme nosy nad jejich chováním. Zvířata nezabijí pro radost, zábavu, sport, ... Zabíjí aby mohla přežívat dál ale respektují život samotný mnohem víc než my lidé. Zvíře nikoho neumučí a netýrá ani psychicky ani fyzicky. Když jde lovit má promyšlený plán, zautočí na slabé místa, na slabé jedince, což je přirozené, ale nemučí svou oběť. je to vždy velmi rychlá akce. Zvíře ví i přesně kam kousknout, aby jeho oběť netrpěla. Vědí tohle po stovky tisíc let. Jsou to zabijáci, ale né chladnokrevní.

Vědci zjistili a víme to již dlouho, že lidská duše váží něco přes 20 gramů. Po smrti jsme vždy lehčí zhruba o 20 gramů a to je prý ona duše a podle vědců prý zvíře žádnou nemá, že dělali pokusy na psech a pes když zemře váží pořád třeba rovných deset kil jako před smrtí a po smrti. Není ani o deko lehčí. A to je podle vědců důkaz, že zvíře nemá duši. Aha.

Bible tvrdí prý, že zvíře nemá duši, to není zcela tak pravda. Bible tohle netvrdí, to zase tvrdí církev, která tvrdí plno věcí jako že Máří Magdaléna byla prostitutka a nebo, že Ježíš neměl ani sourozence. Všichni víme, že měl jestli to teď říkám dobře dva bratry a malou sestru. ( S tou sestrou si nejsem teď úplně jistá, ale myslím, že to tak bylo, že poslední mariino dít bylo dcera, ale to nechme teď stranou.

Zvíře duši má, reaguje přesně jako my. Zvíře má pocity a má i já, svoje já. Žárlí, jdyž něco dělá chce být nejlepší, jenže za to nci nechce, chce vidět třeba pes svého pána štatsného, prostě být první třeba v něčem mu dělá jen radost, raodt ze hry, né porážky druhých. Zvíře se rádo mazlí, chce cítit lásku doteky a dokáže cítit lásku i nefyzickou. Kdyby jste dávali jen přes sklo lásku akvarijní rybičce, kterou si nemůžete vzít do náruče, myslíte, že to neví, že neví, že někdo na druhé straně za sklem jí má rád. jste na omylu, ta rybka to ví, cítí. Zvíře dokáže cítit lásku i nefyzickou a nepotřebuje jen dotyky. Ochočit se dá klidně i mládě těch největších predátorů a je to dokázané. ANo i miminko žraoloka bílého, pokuď by s vámi vyrůstalo zcela od mala tak vás bude mít rádo, o tom jestli vás nakonec zabije či ne, to už je jiná ... Tam hrajou roli pudy, genetika zvířecí. Některé zvířata jsou prostě opravdovými zabijáky, ale říkám zabijáky, né psychopaty co se rádi koukají na trpící oběť. Žralok bílí by vás asi snědl spíše v době dospívání což je nejpravděpodobnější, kdyby jste to přežili bez ujmi tak si buďte jistý, že by se s vámi ve vodě vždy snažilo něak navázat kontakt toto velké zvíře. Asi by si nepřipraval obrovský žralok pro pusinku, ale aspoň by se o vás snažilo nějak opřít což už samotné otření by jste nemuseli skoro přežít. ... Každopdáně je to opravdu tak, zvykl by si a očekával by Vás, Tyto pokusy třeba jsou uvedeny hodně na zvířatech jako je třeba Aligátor, Kajman atd. Kdy od maličkých aligátorků jsou v Indii vychovávany ošetřovateli. Žralok je "ryba" Aligátor plaz. Zvíře cití bolest duševní i fyzickou, cítí strach ze smrti, cití radost, miluje svoje potomky, hraje si jako dítě, sourozenci psů, koček, vyder, medvědů, křečků atd se poštuchují, předvádí se. Ah jo tech důkazů je prostě mnoho. Církev nechce uznat toto, že by zvíře mohlo mít duši, že není rovno člověku, není rovno moudrosti a , že my jsme pán i tvorstva. My jsme na samém vrchu a pak je Bůh.

Hm jaký hlavní a zásadní omyl. Před Bohem jsme si rovny třeba i se samotnou stonožkou ať se to někomu libí nebo ne. Před Bohem žádný první nebo poslední místo není. Zvířata mají sny, mají paměť, hrajou si, milují, chtějí doteky ... mám pokračovat dále. Chovejme se k nim jako k sobě rovným. Diť oni jsou vším co tu máme, kdyby tu nebyli, nejsme tu my. Chraňme je prosím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama