Informace a novinky / Moje nabízené služby / Kde pomáhám / Kontakt /

Když Andělé pláčou.

13. března 2016 v 18:25 | Český Tarot |  Andělé a duchovní bytosti
Andělé byli stvořeny, aby naše prosby modlitby a přání mohly být splněna skrze nás a Vesmír, Andělé nás denně chrání a je nádherné je mít kolem sebe. Vidím Andělé častěji než bych vlastně i chtěla. Já vím, někdo řekne, však je to krásné vědět najisto, že tu jsou. Ano je, ale vidím i jak Andělé pláčou.





Víte i oni pláčou, denně svádí boj mezi životem a smrtí,ocitají se v místě zde i jinde v domenzích, aby nás chránili, když o to stojíme, někdy vstoupí do děje i bez varování a modliteb, to jsou většinou andělé strážný, ty nám jsou vždy na blízku. Dokonce byste je mohly i zahldnout. Jde to si vycvičit oko na to. Jen když se vycvičíte spatřit andělé, uvidíte totiž stejně jako já i tu druhou stránku a to už příjemný není a neustáli byste to. Taky to moc v tomto světě nedávám. Denně beru lky na úzkostě a na strach. Mám strach. Ano nestydím se za to. Beru už několik let léky na psychiku. není s eza co stydět,ale o tom Vám někdy povím jindy (někdo má nemocné nohy a nemůže chodit, někdo má nemocnou dušičku a srdce, vše se dá léčit) .....


Každopádně Andělé pláčou. Je to celkem endávno, když jsem zase měla vhled na druhou stranu, Vždy se mi to snaten v nejméně očekávanou dobu. Něco jako dkybych třeba astrálně vycestovala, mám pocit, že jsme totiž zcela jinde. Ono třeba mé tělo stojí na zastávce autobusu, ale to mé já co ze mně dělá Já, je třeba na druhém konci města, či ulice, i Země.



Bylo to nedávno ve frontě v Albertu, ještě, že ta fronta byla opravdu dlouhá .... Stojím si to takhle v Albertu s tím svým pidi veganským nákupem a jednou colou (jo ujíždím na cole mám jí ráda) tak najednou lidi nelidi jsme jinde zase. Někdy to slabě citím na konečkách prstů u nohou, že se jakoby odlepuji od podlahy, kde stojím, někdy to příjde zcela nečekaně. Každopádně tentokrát to přišlo jak blesk z čistého nebe. Byla jsem najednou na nějaké silnici, nějaká skoro výpadovka na dálnici, ale byli tam ještě domy a koukám nikde nikdo, mlha, mžourám. Já si totiž když někde jsme vlastně ani neuvědomuju, že bych ěmla stát teď ve frontě. Každopádně mlha jak mliko, byla mi zima. Šla jsem dál a pak vidím auto v příkopě sjeté. Bojím se, srdce mi buší najendou vidím jako by mlha ještě víc zjoustla a přesto přez ní vidím. Jdu blíž k autu a je tam muž, hlava opřená o volant, jako by spal, podívám se a jakoby podvědomím hlasem se snažím říct ...Pane jste v pořádku pak vidím krev po jeho čele. Vyděsím se mám strach. Zahlédla jsem pak něco zamnou periferně stát jako kdyby mě něco se snažilo posunout. Nevěřili byste někdy jaká armáda andělů za Vámi může stát, není to třeba jen jeden. Opravdu armáda. Podívám se a velké bytosti s křídly, ty křýdla jsou jak z mlhy ušitá, vše se nějak roztéká do mlhy. jsou vysocí, jd ez nich respekt, mají zvláští tvar obličeje, (Nechci to říct nějak blbě,ale připomínají my oovlálným obličejem mimozemšťani , ufo,prostě přesně takové obličeje, jakoby bez očí ousy a všeho a přesto vidíte emoce, vidíte i jejich slova, naschvál enříkám slyšíte, protože ty jejich slova jsou vysloveně vidět. Jeden z Andělů mě jakby odstčí ajdou k němu se podívat. Podívám se k nim znova vzhlížím k nim jak k velkým sourozencům, bojím se.Jeden z Andělů mně letmo pohladí po vlasech a já si přeju jít domů s nima. Vím, že oni jsou to, kde bydlím, kde je můj domov.Anděl se na mně ještě jednou podíval. Najednou jsem viděla jakoby slzu, která ukápla z jeho tváře. Kápla až na zem, na ten chladný asfalt. kápla hlasitě až jsem si říkala sama pro sebe co to je. Pak odešel za ostatními jako kdyby se do toho auta s tím pánem všichni vecpali. Vše najednou se zase obarvilo na bílo, a bum najednou jsme v Albertu u kasy. Řada moc nepostoupila. Zatím co já jsme tam snad byla dobrou půl hodinu v našm světě, to mohlo být sotva pět minut. ...

Vždy se pak citím divně a je mi hodně do pláče. Vůbec nevím proč, ale nedá se to zastavit. Chci prostě domů a tady být najedniu nechci. Pak se den odehrával v pohodě. Večer jsem přijela z práce a koukám akorát na zprávy,kde říkali, že při náledí a hustém nárazovém chumelení sjelo auto z vozovky a že tam byl nějaký muž. Vždy mi je pak špatně ze sebe samé, celou dobu jsem to věděla a zase jsem nic neudělala. Nikdy jsem nic nezměnila.


Andělé pláčou a řekla bych, že možná vím proč. Možná právě v ten čas, kdy se něco mělo stát pro nás velkého, kdy třeba mohl slavit s někým narozeniny, být někde na oslavě se svými dětmi, nebo se měl dnes dozvědět, že bude otcem, já nevím,.... jen vím, že Andělé nás milují a rozhodně jsou smutný, když odcházíme do nebe. Né že by nás tam neradi viděli,ale jde o to, že jsme měli tady na Zemi šanci něco změnit, něco udělat ....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dadainka dadainka | Web | 14. března 2016 v 23:34 | Reagovat

Krásné....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama