Informace a novinky / Moje nabízené služby / Kde pomáhám / Kontakt /

Tam nahoře něco je - Můj život začal mojí smrtí

14. října 2015 v 18:42 | Český Tarot |  Moje články, postřehy, svět kolem nás
Od mala co tu jsem se mi děli různé nevysvětlitelné věci, pro někoho zajímavé, duchovní, a spirituální, pro mně však hrůzostrašné. Dnes velmi dobře vím, že existuje život po životě, že existuje něco nad námi,říkejme tomu Bůh, říkejme tomu Vesmírná síla, Universum atd. Něco tam nahoře opravdu je a peklo existuje také. Existují dva světy, které bez toho druhého by existovat nemohli a my jsme tím světem uprostřed, který se vším vlastně hýbe nebo tomu je naopak nevím. Jako dítěti se mi stal 4x smrtelné těžké nehody a úrazy a s každým příchodem zase zpět jsem věděla, že tyto světy opravdu jsou. Vše však začalo už v raném dětství. Hlídala mně babička asi 75 letá, stará ale velmi hodná paní. Moc si na ní nepamatuji umřela,když jsem byla malá. Jednou mně měla hlídat a ona se ráda věnovala pletením a šitím. Pamatuji si to dodnes jak babička zrovna pletla nějaké ponožky , byla jsme malá, čtyřletá holčička.






Žila jsem v náhradní pěstounské rodině, ale to s tímto příběhem možná až tak nesouvisí. Byla jsem zrovna nemocná a babička mě měla hlídat. Řekla mi, že si mám vzít na stole broskvičku a sníst si jí. Maminka ta by mi broskvičku omyla, vykrojila pecku a nakrájela, babička však nějak zapomněla při tom pletení a tak jsem si broskvičku vzala. To co se stalo mělo pak celkový důležitý spád v mém životě. Obrovská tvrdá a kluzká pecka broskve mi sklouzla do krku. Byla jsem malinká holka a přesto všechno to co se dělo si pamatuji dodnes. (mimochodem od té doby jsem broskve nejedla už skoro 35 let)


Chytila jsem se za útlý malý krček, nemohla jsem mluvit, křičet,polknout nemohla jsme dýchat. Nemohla jsem nic. Pamatuji si jak jsem spadla na zem a dusila se. Pohybama dusícího tělíčka jsem se snažila nějak pecku ze sebe dostat. Pak jsem věděla, že je můj konec. Dospělí, ale i malé děti tohle poznají,pozná to i jakékoliv zvíře, že nastal jeho konec a svůj život prostě prohrál. Najednou jsem viděla vše černé , bílé zdi se proměnili v černé tmavé kulisy a jakoby se úplně zatáhlo. Cítila jsem jak mně něco tahá na kousky za nohy dolů pod sebe. Nemohla jsem nic dělat. Chtěla jsem jen žít. Občas se mi tyto stavy, že mně něco rve z těla ven mívám ve snech. Co se, ale nestalo? V tu chvíly si pamatuji, že do dveří vstoupila maminka a popadla mně. Dál si už nic nepamatuji. Zpátky na tento svět jsem si, ale donesla něco co jsem nechtěla. Od té doby jsem viděla duchy. Všude mně strašili, děsili a měla jsem je všude za sebou. Viděla jsem je doma, na chodbě domu i po ulici. Nebylo jim vidět do tváře, ale vím, že ta černá síla, to něco co mně táhlo pryč jsem vzala sebou i ven na svět. Dodnes si pamatuji jak jsem vždy ten příchod duchů, černé hmoty, jiné entity,pekla, nevím jak to nazvat cítíla. Vždy se mi naježili všechny chloupky na těle a cítila mrazivé chvění v zádu v zátylku na celém krku. Periférně očima jsem viděla černé stíny a něco co se na mně přisávalo. Viděla jsem je od té doby všude a všude semnou byli. Provázeli mně celé dětství . Měla jsem hrozný strach, děsilo mě to. Byla jsem malá bezbranná holčička a nikomu jsem nic o tom neřekla.
Všechno celkem ustálo příchodem puberty. Najednou se "bubáci vytratili. Od mala jsem, ale věděla, že jsem prostě citlivější a jiná. Dříve když jsem vyrůstala nebyli žádné knihy o meditaci, astrálním cestování a já všechny tyto věci, které jsem nevěděla jak se jmenují, jsem je uměla. V raném dětství jsem viděla peklo a druhou stranu a o pár let jsem opět nehodou smrtelnou uviděla i tu druhou stranu. Která pro mně byla mnohem důležitější.



V necelých 16 letech jsem se svou malou sestrou a její kamarádkou šla na koupaliště. Byla jsem dobrý plavec. Až do nehody. Byly jsme na člunu a holky byly malé a začaly blbnout a rozhýbaly člun. Já seděla v zádu a už nevím jak jsem prostě vypadla z člunu. Sice jsem byla dobrým plavcem a od mala závodně plavala, ale jak bylo tělo vyhřáté a spadlo do ledové vody, dostala jsem jaký si šok, při té rychlosti pádu do vody.Nalokala jsem se vody a začala se dusit a po sléze topit. Nejdříve na samém začátku jsem jen kuckala stále vodu, nepanikařila jsem, ale člun odplouval. Holky si ani nevšimly, že jsem díky jejich blbnutí vypadla z člunu do vody. Mávala jsem na ně, kašel neustával a mně se hrnula pořád do úst voda, pořád a pořád.

Lapala jsme po dechu, nadechovala a vydechovala pořád vodu do sebe. Trvalo to dlouho a nikdo nikde. Už jsem byla unavená, oslabená. Cítila jsem už jak mám vodu v plicích, zachvátilo mně studené a po sléze horké po celé hrudi. Topila jsem se, už jsem neměla vůbec sílu a šlapala jsem vodu. Najednou se stalo něco,... Už jsem najednou nepanikařila, ani jsem nebojovala, najednou přišel ohromný, ale opravdu velký klid. Jakoby se zastavil úplně čas. Už jsem nevnímala ani okolí. Ozářilo mně ohromné světlo. Jakoby sluníčko svítilo 1000 x více. Vůbec jsem nic neviděla. Přes to světlo se nedalo nic vidět.Vím, že něco mně hřálo, ale slunce to asi nebylo. Nastal takový pocit, jako když to světlo Vás miluje. Byl to tak ohromný pocit něčeho krásného, zvláštního, něco jako vůně domova ale milionkrát silnější silnější. Bylo tam něco, co Vás milovalo milionkrát více než vlastní rodiče. Bylo to něco jako opravdový pocit lásky,který na tomto světe nikdy nemůžete poznat. Uviděla jsem opravdu Ježíše.
Vím, že mi nemusíte věřit,ale opravdu jsem jej viděla. Zřetelně a jasně. Pak už si nic nepamatuji a vím už jen, že jsem se probrala na břehu , kde mně nějaká paní držela a já vyblinkávala ještě vodu ze sebe. Nevím dodnes jak jsem se dostala domů ani. Zvláštní na tom je, že si to nepamatuje ani sestra, která tam semnou byla.Možná všechno nějak uložila hodně hluboko v sobě, protože se musela hrozně bát. Každopádně dnes vím, že andělé existují, existuje Nebe a existuje Peklo. Existuje opravdu všechno o čem čteme v knihách, co vidíme ve filmech, a nad čím dodnes bádají vědci a píšou spisovatelé. To byl můj příběh, který měl ohromný vliv na to, jak dnes žiju.

Vím jedno, že tam něco nahoře je a miluje nás to všechny.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mates Mates | 7. ledna 2016 v 6:25 | Reagovat

No, chtělo by to korekturu chyb, jak gramatiky, tak překlepů, ale jinak hezký. :-)

2 jana jana | E-mail | 6. března 2016 v 19:01 | Reagovat

Ahoj.To vůbec nevadí,čte se to hezky.Mám takový pocit Dariyo,že máš pravdu.I já jsem se topila a byla mnohokrát na pokraji smrti.Ať už jsem si nevážila od jisté doby svého života,jsem teď vděčná za vás všechny.Můj život je od narození plný duší a zvláštní hmoty temna.Děkuju,že jste.

3 Dariya Iczkova Dariya Iczkova | E-mail | Web | 7. března 2016 v 9:10 | Reagovat

Děkuji Jani :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama