Informace a novinky / Moje nabízené služby / Kde pomáhám / Kontakt /

Kořeny

29. října 2015 v 22:17 | Petr Štěpán |  Kniha Nosferatu
UPÍŘI - nejstarší rasa ţijící na této Zemi. Pradávná armáda sytící se krví ţivých. Zdá se Vám to přehnané? KREV! Co spojuje a prostupuje dějiny světa od jeho počátku aţ do současnosti? Co jediné je po celý tento čas neměnné? Co prochází celým vývojem Země a je všude tam, kde je ŢIVOT? KREV! Krev, nositelka ţivota, symbol ţivota, a její tajemství zůstává stále nerozřešené. Nedá se ničím nahradit. Uţ zjevení Mefistofela čaroději Faustovi a jeho legendární výrok: "Krev, to jest zcela zvláštní šťáva." A Mefisto věděl, o čem mluví a věděl dobře proč. Všechny pakty s mocnostmi temna jsou zpečetěny krví. Touto drahou tekutinou z pohledu okultismu, tak často se objevující v jeho praktikách. Krev, která je silným poutem mezi tělem a jeho duší. Prolitá krev způsobuje mocný vír, který v astrálním světě vyvolává silné reakce a vlivy. Na této skutečnosti stojí všechny magické rituály, které byly odnepaměti spojovány s proléváním krve. Krev jest ţivot, a to v nejširším moţném slova smyslu, a toto vědění bylo známo jiţ v nejstarších kulturách. Tento fakt potvrzují především dvě základní skutečnosti. Přinášení krvavých obětí v rámci různých kultur a uţívání krve v magii a čarodějnictví. Krev jako duše všeho ţivého je nositelem okultní podstaty kaţdé ţivé bytosti. V pohledu okultismu je krev především nositelkou duchovního ţivota, moci duše a skrze ně pak i nosičem a agregorem přání, touhy i osvícení. Vţdyť i základní spojnice křesťanského náboţenství Bůh - Kristus - Člověk je propojena krevní linií: "Pijte krev Kristovu a budete spaseni." Všechny tyto skutečnosti stojí na stejném základu - na krvi! Lidé všech dob a kultur často zpečeťovali své svazky krví. Ať uţ přátelství, lásky, ale i dohody míru, ukončení války, počátek i konec čehosi významného a pro člověka a jeho společnost nepostradatelného. Počátek i konec - všude je krev. Krev jako pocta bohům, obětování zvířat i lidí pro krev. Lidstvo, člověk a jeho dějiny se doslova brodí tratolištěm krve. Ty, kdo vnímáš, pohleď do této knihy a projdi labyrintem krvavé kletby. Protoţe nad kletbou toho labyrintu, nad oparem mlhy a oponou viditelná vznáší se bytosti a přízraky, duše spoutaných, zatracených a prokletých. Těch, jejichţ počátek ztrácí se v prapočátku a jejichţ existence je zde přítomna jako děsivý stín. Nic lidstvo nikdy nefascinovalo víc neţ krev. Veřejné popravy bývaly místem největší sešlosti obyvatel měst. Dámy si na ně braly své nejlepší šaty a místa kolem popraviště zaplavily krámky a v ten čas zde hojně kvetl obchod. Jakákoliv veřejná prezentace rovněţ náleţela k popravám. Zběsilé a kruté války a temné zabíjení pro radost či z nevědomí. Přestoţe šokováno, lidstvo vţdy hypnoticky přihlíţí. Vytváří dějiny a píše je krví. Píše knihy, ukládá je do své paměti. A nad tím vším rozpíná svá netopýří křídla mocný Nosferatu. Z astrálních hlubin a temných hvězd sleduje celé to konání, aby odhalil molocha jménem - vampirismus. Často bývá pokládána otázka odkud se vůbec vampirismus vzal a kde se skrývá jeho původ. Na tuto otázku dosud nikdo uspokojivě neodpověděl. Zatímco na jedné straně racionální věda odmítá dnes jiţ vůbec připustit samotnou jeho existenci - vše popírá a bagatelizuje - , na druhé straně okultismus svou odpověď skrývá, anebo klíč k této otázce jiţ dávno ve své historii ztratil nebo zapomněl. Snad jako nepotřebný, nebo naopak nedoceněný. Co bylo ve svých kořenech zachováno, je zastřeno rouchem tajemství. V této knize je třeba toto tajemství odhalit těm, kteří chtějí slyšet a vnímat a naplnit tak slova poselství temného boha Nosferatu:


"Tak jako světlonoš na nebi je zářící, plane i Tvoje hvězda září nebeskou, aby posvítila na cestu Bestii, která namířeno má do ulic Betléma, by se zde zrodila. Otcem jejím bude kozel z Mendesu a matkou její pak hříšná vášeň. To vše se děje v době tak úchvatné, která nazývá se Svatou Apokalypsou Posledních Dnů. V ten čas oddělí se ti, kteří v noci krve požívají a velikost svou navzájem respektují. Na světle měsíce dovedou létat a hodují na těch, kteří je chtěli pokořit. Trýznitele své a nepřátele mocí svou a hrdostí rozdrtí. Povstanou tak děti temné matky, jejímž jménem je Noc a sestra její nazývá se Magie. Ony propůjčí jim mnoho služebníků, sešlou jim proroky a ti je mnohými dary temnot obdaří. Aby lépe as převahou snášely trýzně živoucí existence v lůně krutého světa. S vědomím hesla na korouhvi - OMNIS VITA SUPPLICIUM EST - sjednotí tak všechny, kdož chtějí z úst jejich proroků naslouchat, aby v černém šatu a temném závoji noci v pospolitosti přečkali poslední křeče živoucí smrti světa. Tyto dary budou uděleny nemnohým. A v ten čas se oddělí ti, kteří pod nočním nebem přežívají a jméno jejich bude Nosferatu, což v jazyku jejich bohů značí ,Ten, který nemůže zemřít'."


Tvrdí se, ţe vampirismus povstal v dobách velkého Egypta mocí egyptských černých mágů, nebo je jeho původ připisován do období Atlantidy. Z druhé strany světa je kladen do asijských stepí a připisován kočovným kmenům, zatímco jeho vládnoucí dynastie pak na Balkán a do území tajemné Transylvanie. Vampirismus tu ale byl jiţ mnohem, mnohem dříve a všechny tyto zmíněné původy jsou jiţ jen viditelné a zaznamenané kořeny rozrůstajícího se kmene. Jeho počátek se ztrácí kdesi ve vzdálené záři pohanských ohňů a prvotních magických rituálů. Ve vzývání boţstev temných i nebeských. V uctívání ţivota a volání smrti. Z té záře, uctívání, volání a víry povstal ten, který nepatří temnotě ani nebi, který obývá prostor dělící oboje od sebe. Tak zrodil se NOSFERATU, mocný vládce, poutník mezi světlem a tmou, ţivotem a smrtí. Pradávný Nadřazenec nad oběma světy. Genius vampirismu, upírský velekněz. Pach pozemské krve stoupá aţ do jeho astrálních výšin, které obklopují celý náš svět a v nichţ se zrcadlí veškeré naše počínání.


ON ukořistil vládu nad krví! ON je jazýčkem na vahách ţivota a smrti! ON bytuje na temných hvězdách, které září v středu dění! ON je dělítkem kladu a záporu! ON je absolutno!


On je tenkou hranicí vţdy neviditelně přítomnou ve všem. Stojí vţdy uprostřed. Tím je nadřazen nade vším. Vrací k ţivotu vše to, co se v kapkách krve ztrácí z tohoto světa, z lidských osudů, přání a ţivotů, ale podle svých vlastních rozhodnutí a inteligence. Propůjčí tak poznání magie, ale je nucen respektovat i velikost Boţí. Vampirismus tedy nemá, a ani nemůţe mít hranic. Natoţ pak zemi či místo svého původu, jelikoţ jest původu astrálního - tedy nehmotného, bytujícího za hranicemi našeho světa. Vznikl jiţ při tvoření a dříve či později se projevil v kaţdé významnější kultuře na Zemi. Ve své podstatě se vampirismus dělí na tři základní formy existence. Na astrální, hmotnou a psychickou. Všechny tyto formy jsou vzájemně propojeny a ovlivňují se navzájem.
Ve vývoji Země je tedy jisté pouze jedno. Do Evropy přišel vampirismus s římskými legiemi před dávnými časy. Římské legie všude rozsévaly smrt. A s nimi přišlo to strašlivé COSI. Připomínalo to člověka, ale ţivilo se to čerstvou krví. Nikdy to nezemřelo a nahánělo to lidem hrůzu a strach…

Tak ještě zasmějme se v tento čas, kdy upír krve pije. A všechny bosorky se začnou smát a vítr staré hroby listím přikryje……"


Lidé tedy věřili na přítomnost a existenci upírů ve své společnosti a bylo to pro ně naprosto přirozené. I kdyţ tajemné a záhadné, postavené na úroveň neobyčejnosti a strachu. Ať uţ se jedná o divoké kmeny východní Evropy, slovanské a balkánské země, tak i o tradice starého Egypta a v neposlední řadě i o kultury Střední a Jiţní Ameriky. Věděli, ţe upíři se vynořili z temnot a hlubin věků a stali se tak ztělesněním zla. Lidé se jich odjakţiva báli. Dávali jim nejrůznější jména a přisoudili jim podobu krvavé šelmy, hrůzostrašné noční stvůry bez srdce, bez citu, bez svědomí. A tato představa často přetrvává dodnes. Je tomu tak ale doopravdy? Jejich inteligence, síla a zchytralost roste, bytost zvaná upír se kultivuje. Vlastí upírů se stala Transylvanie, tato nejméně známá a prakticky nezmapovaná část východní Evropy. Je plná neprostupných divokých hvozdů, rozeklaných skal a děsuplných scenérií. Je to domov a útočiště vlků, medvědů a ohromných havranů, kteří se soumrakem v hejnech přelétají nad zapomenutou krajinou černých lesů, hradních zřícenin a osamocených kříţů na vrcholcích kopců. Do oparů mlhy a rudého slunce se prolíná jejich smutné krákání. Noci tam jsou jako vystřiţené z hororů. Tesknivé vytí vlčích smeček a temné nebe s plujícími cáry mraků a ještě děsivější siluetou hradu na obzoru, opředeného hrůzostrašnou historií a pověstmi, které si lidé vyprávějí po celé generace. O udatném a krutém kníţeti temnot, který tento hrad kdysi obýval. Často byly v tomto kraji nalezeny mrtvoly s prokousnutým hrdlem - v očích nevýslovný děs. Přitom nikde ani známka po krvi. Kdo mohl, ten se této končině raději vyhýbal. Přesto se stávalo, ţe do divoké temné krajiny zabloudili pocestní, co o krvavé historii neměli ani ponětí. Pověsti a první záznamy o upírech jsou staré nejméně pět tisíc let. Z té doby pochází malba na asyrské váze, představující muţe v přítomnosti bezhlavé ţeny - upíra. Všechny legendy o upírech jsou si aţ neuvěřitelně podobné.


Upír - temný noční přízrak vstávající z hrobu a sytící se krví ţivých lidí. Mezi ţivé přichází obvykle mezi soumrakem a svítáním, pije jejich krev, čímţ se udrţuje při ţivotě, a chrání tak své tělo před rozkladem v hrobě. Bere na sebe často podobu vlka nebo netopýra, tedy zvířat, kterým vládne. Nejčastěji ale přichází v podobě lidské bytosti, pro budoucí oběť velmi atraktivní, hypnotické a eroticky přitaţlivé. V Evropě mají upíři své kořeny především v Rumunsku, Maďarsku, Srbsku, na Moravě, v Polsku a v Karpatech. Aţ mnohem později se objevili ve Francii, Anglii a Německu. Mytologie vampirismu byla ve Východní Evropě nejvíce rozvinuta. Konkrétně v Transylvanii, která je často nazývána "pravlastí vampírů", a kam je často pokládán jejich původ a vznik. Přesto si kaţdá kultura charakterizovala svou vlastní představu upíra. Například ruský upír měl purpurovou tvář, jihoamerický měl místo hlavy lebku a čínský byl zase pokryt světle zelenými chlupy. Malajská upírka "Langsuir" je nezvykle krásná ţena, která umí létat. Usedá na stromech a vydává hrozné zvuky. Vyděsí kaţdého k smrti tak, ţe se nezmůţe na odpor. Indická "Vetala" zase připomíná starou ošklivou kněţku, a snad proto nejraději pije krev spících dívek. Cejlonská "Maha Sohom" je naopak velmi krásná a číhá na rozcestích, aby vysávala krev z poutníků. Východoevropská charakteristika upíra je však nejvíce rozšířena a stala se obecně společnou pro většinu kultur a národů. Zosobňuje ji tajemná, záhadná postava s plnými rudými rty a dlouhými zuby s kapkami krve. Je obdařena nadpřirozenou silou, ovládá magii a má hypnotické schopnosti. Dokáţe se přeměňovat, a proto můţe přicházet a mizet v podobě pruhu měsíčního světla nebo obláčku mlhy. Upírem můţe být muţ i ţena. Velice charakteristickým rysem přisuzovaným upírství je tzv. zlý pohled, přesněji víra v jeho destruktivní účinky. V uhranutí, které je jistým druhem očarování. Zlý pohled je připisován nejen upírům, ale i lidem, jako jsou čarodějové či vyznavači ďábla. Je chápán jako zvláštní magická schopnost a existuje jakási lidová představa jedince uhrančivého pohledu. Je přisuzována lidem s černými vlasy a hlubokýma, chladnýma očima, s hubenou aţ vyzáblou postavou, bledou pletí a ostrým zahnutým nosem. Toto charisma v sobě obsahuje téměř všechny základní upírské vizuální rysy a proto se zlý, uhrančivý pohled stal nedílnou součástí vampírského image. Znalci Bible - Starého Zákona tvrdí, ţe jistá slova v třetí knize Mojţíšově, kapitole 17 jsou nepochybně adresována upírům:


"Krve žádného těla jisti nebudete, neboť duše všelikého těla jest krev jeho. Kdokoliv by jí jedl, vyhlazen bude."


Také se věřilo, ţe Satan v podobě upíra měl svůj vliv v epidemii cholery, která zachvátila střední Evropu v roce 1417. Je všeobecně zaţitou tradicí pokládat křesťanský kříţ za účinný prostředek obrany proti upírům. Dodnes je moţné nacházet pozůstatky této víry. Je třeba se však podívat na celou podstatu této tradice z trochu jiného pohledu. Jít po stopách historických pramenů hlouběji do minulosti. V slovanských a balkánských zemích východní Evropy je moţné se na odlehlých a liduprázdných místech, uprostřed polí či na vrcholcích kopců setkávat se vztyčenými kříţi. Jsou vyrobeny ze dřeva nebo kamene. Za dávných dob tudy vedly cesty poutníků a kupců. Časem se k těmto kříţům přistavovalo i nouzové přístřeší a později kapličky. Kříţ měl na těchto místech své důleţité prvotní poslání. Chránit člověka v nouzi před bytostmi temnot. Nutno dodat, ţe doposud vznik a původ znamení kříţe nikdo uspokojivě nevysvětlil.


V době vzniku našeho letopočtu byl kříţ povaţován za běţný mučící nástroj, na kterém se popravovalo. Zajímavou historii má kříţ vztyčovaný na hrobě. Ještě mnohem dříve, neţ se spojením s umučením Jeţíše Krista stal symbolem křesťanství, označovalo se jím kříţení cest - křiţovatka. Na těchto místech se v minulosti pohřbívali lidé, kteří zemřeli nějakou nepřirozenou smrtí. Tuláci, sebevrahové, neznámí lidé, ti, kterým se přisuzovala hrůzná pověst, čarodějové a podobně. Kdyby se údajně chtěli vrátit do světa ţivých, věřilo se, ţe by nevěděli, na kterou cestu vstoupit. Neţ by se rozhodli, přišlo by svítání, kdy moc černých duchů končí. Nejen křesťanský kříţ, ale spousta dalších předmětů a rituálů souvisí s vampirismem. Černý závoj a černé šaty vdov měly původně svůj jediný smysl - maskování. Převlek, který zmýlí zemřelého. Černá páska na rukávu pochází z původních koţených náramků nošených všemi pozůstalými. Jejím cílem bylo ztíţit fyzický vztah mezi ţivými a mrtvými, a tak chránit pozůstalé před moţným vampirismem. Nejen svíce umístěná u těla zemřelého, ale také mince, úlomek hliněné nádoby umístěný na rty, nebo přímo do úst zemřelého má obdobný původ. Předměty měly za úkol zabránit astrálnímu tělu vcházet a vycházet z hmotného těla, protoţe duch údajně jinudy neţ ústy projít nemohl. Pověst o minci pro Charóna - převozníka z podsvětí přes řeku mrtvých - vznikla aţ o něco později. Vampirismus a démonologie se často setkávaly s těmito projevy v lidových tradicích a uměleckých projevech, neznalci často překroucené a mylně předkládané. Projevy náboţenské obrany pomocí religiózních amuletů v podobě obrazu či kříţe jsou praktikou ve své podstatě spadající do oblasti bílé magie. Proto, aby tyto předměty vůbec mohly být účinné, je nutno je tedy "magicky" posvětit. Jinak jsou naprosto bezmocné. Odtud i věta Nosferatu: "Nebudu se klanět neţivému předmětu!" (kdyţ jej chtěli zastavit pomocí kříţe), která tak přímo reaguje na zmíněnou situaci. Nejvíce záznamů je však spojeno s nalézáním upírských hrobů, případně celých pohřebišť. Existují o tom nejrůznější svědectví jak z okultních studií, tak i úředních zápisů. Definitivní tečku za nočními výlety upíra udělalo vţdy aţ spálení jeho těla na hranici. Na tomto místě je třeba dodat, ţe v Čechách spalování upírů zakázala aţ osvícená panovnice Marie Terezie. Trochu světla do záhadného světa upírů se pokusil vnést archeolog, etnograf a novinář Anthony Masters svou pětisetstránkovou studií - Dějiny upírů. Uvádí 46 příčin, z nichţ se neboţtíci nebo ţiví mění v upíry. Většinou to bývají lidé napadení upíry. Dále sebevrazi, čarodějové, lidé postiţení církevní klatbou, úkladně zavraţdění a nepomstění jedinci. Také lidé pochovaní v rozporu s tehdejšími zvyky, narození nebo počatí v době velkých církevních svátků, prokletí vlastní rodinou, křivopříseţníci a osoby, které se zapletly do magie. Podle Masterse byli němečtí a francouzští upíři daleko mírnější neţ jejich východoevropští kolegové, jelikoţ pocházejí z jiné větve vampírského druhu. Je zde sepsáno pořadí zásad, kterými se řídí stav upírství a mimo jiné uvádí, ţe smrtelná bledost, která se často upírům připisuje, nebývá vţdycky podmínkou. Upíři se naopak projevují krásou a kypícím zdravím, aţ na občasnou nevolnost a malátnost. Sáním krve si upír prodluţuje svou existenci, přičemţ intervaly mezi nasycením mohou být i několik let. Upír se nasytí také zvířecí krví, a proto prý o upírech současnosti nikdo neví. Umí se skrývat, ţije na krvi zvířat a celé desítky let nemusí mít lidskou krev. A kdyţ uţ k tomu dojde, nemusí nutně zabít. Naopak rozmnoţuje svůj druh. Ţijí v uzavřených komunitách a nikdo jez ničeho nepodezřívá. Naučili se přeţívat tak, aby nehynuli upálením nebo kůlem. Důstojně skrývají svou identitu, a kdyţ uţ hynou, je to z jejich vlastní vůle, nebo na základě volání hlasů svých nadřazených z druhého světa. K tomu však dochází aţ po mnoha desetiletích. Je to spíše přesunutí do jiné sféry a existence vyššího řádu, neboť i vampirismus má svoji přísnou hierarchii. Upíři si obvykle vyhlédnou svou oběť, které se pak dvoří se všemi znaky milostné vášně a záhadné romantiky. Touţí po sympatii a lásce nejen své oběti, ale i mezi sebou samými. Teprve v lásce naleznou dokonalou rozkoš. Upíři jsou démoni sexu a zvrácené erotiky s jemnou příchutí sadismu. V dějinách se stali dokonalým zosobněním něčeho nepochopitelného, nepoznatelného a záhadného. Něčeho, co můţe vyvrátit z kořenů celý běh lidského ţivota a dokonce uhasit i jeho plamen. Andělé z propastí a hlubin temnot - upíři. Upíři se mnoţí a násobí podle temných nadpřirozených zákonů. Tajemné pouto v jejich existenci představuje hřbitovní hlína, která symbolizuje jejich spojení se záhrobím a jejich rakve, které v sobě často nesou smrtelnou kletbu. Ten, kdo poruší klid jejich rakví, často umírá záhadnou nevysvětlitelnou smrtí. Historie je poseta spoustou těchto případů, a to nejen z oblasti vampirismu. Staří mágové z Egypta i čarodějové z jiných koutů světa znali a dokonale ovládali magii. Ať uţ umění černé nebo bílé. Kletba rakví v těchto případech leţí kdesi uprostřed, jelikoţ svojí praktikou spadá sice do sfér černé magie, ale ve více případech měla za úkol chránit neboţtíka před světem ţivých, a většinou tak chránit i jeho tajemství. Takţe opět ona tenká a všudypřítomná hranice dělící od sebe světlo a tmu, bílou a černou, den a noc… Území Nosferatu. Střeţit tajemství a klid mrtvých patřilo k hlavnímu poslání mágů, a pokud byli ve sluţbách vládců, faraónů nebo králů, byli povinni chránit především tyto vladaře. A to jiţ z principu, jelikoţ to byli nejmocnější lidé své doby. Mnoho znali a mnoho mohli ovlivnit. Jak destruktivní dopad můţe v sobě kletba rakví nést se můţeme přesvědčovat aţ do dnešních dnů.


"Z temnoty hrobu mě probudila vůle tvá čarovná mocí svou, plameny ve mě roznítila, ty tvojí vůlí už nezhasnou. Svá ústa přimkni nyní na má, dech lidský má mízu nebeskou. Tvou duši vysaji až do dna, vždyť víš: Mrtví nenasytní jsou." Heine

více už sem vkládat nebudu a budete si muset knihu Nosferatu sehnat, koupit či vypůjčit,ale myslím si,že por představu kdo je to tedy Upír to stačí ....

Kniha se tedy jmenuje Kniha Nosferatu - Vampýrská Bible a napsal jí Petr Štěpán ....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ramondakerie ramondakerie | Web | 31. října 2015 v 0:11 | Reagovat

Výborný článek. Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama