Informace a novinky / Moje nabízené služby / Kde pomáhám / Kontakt /

Nemrtvý

27. září 2015 v 21:59 | Český Tarot |  Bájné bytosti a tvorové
Kdo je to Nemrstvý: Nemrtvý, oživlý mrtvý nebo též revenant je bytost, která byla po své smrti nějakým způsobem přivedena zpět do světa živých. Nemrtví se vyskytují v pověstech většiny kultur - vyjadřují přirozený ambivalentní vztah člověka ke smrti blízké osoby: člověk vzpomíná na prožité zážitky se zemřelým, pociťuje ztrátu, ale zároveň v něm smrt vzbuzuje úzkost, mrtvola je studená, rozkládá se, působí strašidelně. Revenant tak může být jak vyjádřením touhy znovu vidět ztracenou osobu, tak i obavy, aby se mrtvý nevrátil a přání, ať zemřelý odpočívá v pokoji. Jednotlivé druhy nemrtvých pak dostávají různá jména podle svého vzhledu, svých projevů a kultury, v níž pověst vznikla. Lze je v zásadě rozlišit na nehmotné jako jsou duchové nebo tělesné jako oživlé mrtvoly. Ti se pak řadí do masitých nemrtvých (zombie, ghůl, mumie) a kostěných (kostlivec, lich). Protože pověsti o nemrtvých jsou velmi rozšířené, stali se nemrtví i námětem mnoha literárních děl, především hororů a později fantasy, odtud pak i filmů, počítačových her atd. Nemrtví se také vyvolávají za účelem předpovídání budoucnosti, tento věštecký obor černé magie se označuje jako nekromancie.





Význam slova Nemrtvý: Slovo nemrtvý (undead) použil jako první Bram Stoker ve své knize Drákula. Původně se dokonce měla jmenovat The Un-Dead. Označoval tak samozřejmě upíra Drákulu. Nejedná se o protiklad slova mrtvý, ale o jakési zdůraznění. Zjednodušeně lze definovat: živý - stále žije mrtvý - žil, ale už nežije neživý - nikdy nežil nemrtvý - žil, zemřel, měl by být mrtvý, ale stále jeví některé znaky života (např. pohybuje se) Výraz revenant pochází z francouzského revenir, znovu se objevovat, a používá se zejména v souvislosti se zjeveními zemřelých.

Kdo se stal duchem, či nemrtvým?
Revenanti se zpravidla stávají z osob, které žily hříšným životem (lakomci, podvodníci, prostopášníci, karbaníci, čarodějnice atd.), nebo které ze života odešly nezvyklou cestou (zavraždění, popravení, utonulí, sebevrazi, ženy zemřelé při porodu), případně osoby, které byly proklety, uhranuty nebo očarovány (ať už za života nebo po smrti). Méně častí jsou revenanti osoby, které nenašly pokoje, protože mají ještě na světě cosi vykonat (pomstít se, odměnit něčí laskavost, postarat se o potomky apod.). Bytosti se zjevují na určitých místech, buď spojených s úmrtím (hřbitov, kostel, místo, kde došlo k úmrtí, popraviště), anebo na místě, kde se v minulosti vyskytovalo mnoho lidí (rozcestí, náměstí) - věřilo se totiž, že duše lidí, kteří tudy prošli, zde nechávají jakousi stopu, která podporuje zjevování nemrtvých. Mnoho druhů revenantů nemůže vstoupit do domu, práh pro ně představuje nepřekonatelnou hranici - někdy mrtvola leží v domě, ale její duch obchází pouze venku. Jiní mohou vstoupit jen na pozvání a ještě jiní nejsou z okna domu vidět, ač lidé venku je vidí. Jen pro malé množství nemrtvých není domovní práh žádnou překážkou. I vůči jiným hranicím v krajině bývají citliví - někteří nemrtví nemohou překročit tekoucí vodu. Někdy jsou omezeni na hranice panství nebo nemohou vstoupit do kostela. Kromě toho jim škodí posvěcené předměty. Hlas zvonu, úsvit nebo kohoutí zakokrhání je často změní v prach.
Revenanti se zjevují v určitou denní dobu, nejčastěji o půlnoci, ale někdy třeba jen jednu noc v roce, nebo dokonce jen jednou za sto let. Také vidět zemřelé může často jen určitá osoba - člověk narozený o půlnoci, v neděli, na Štědrý den, prosťáček, dítě apod. Někdy dokonce zemřelého vidí jen zvířata - psi, kočky, koně. Velmi často nejsou nemrtví vidět, ale pouze slyšet, nebo člověk jen cítí jejich přítomnost. Občas se také objevují fotografie, na níž je údajně zobrazen nemrtvý, který při fotografování nebyl vidět. Často se revenanti zjevují pouze ve snu, což je psychologicky pochopitelné, ale ve středověku byl takovým snům přikládán velký význam. Jedno vidění nemrtvého popisuje i Karel IV. ve svém životopise Vita Caroli: Jedné noci po hostině Karel odpočíval ve své komnatě, když náhle slyšel tajemné kroky v místnosti a potom cosi vrhlo zlatý pohár přes celou místnost. Karel výslovně upozorňuje, že se nejednalo o sen. Tuto vidinu můžeme zřejmě přisoudit alkoholovému opojení po hostině a blížícímu se spánku. Nemrtví mohou mluvit i přesto, že u některých už stádium rozkladu pokročilo natolik, že nemají hlasivky. Mívají ovšem specifický hlas, dutý, puklý, sípavý nebo naopak nesmírně hlasitý a strašný. Někdy komunikují pouze myšlenkami.

Lidé se návratům zemřelých většinou snažili zabránit, k čemuž se užívaly různé magické praktiky:
Jak se bránit nemrtvým: mrtvoly se za tímto účelem všelijak mrzačily, svazovaly, zavalovaly kamením, pohřbívaly vleže na břiše pohřební rituály často rovněž obsahují prvky, které mají návratu mrtvých zamezit když člověk zemře v místnosti, má se rychle otevřít okno, aby duše mohla odletět když vynášejí rakev z domu, má se za ní vylít konev vody kdo první hodí lopatu hlíny na rakev, nad tím nemá zemřelý žádnou moc na dveře domu se mají křídou nakreslit tři kříže v Estonsku panoval zvyk za každého zemřelého v domě zatlouct do prahu hřebík - ten měl jednak zabránit návratům zemřelého, ale také ho navždy připomínat.

Církev a Nemrtvý - Víra v návrat mrtvých existuje od pradávna. Katolická církev se dlouhou dobu snažila tuto víru vymýtit jako pohanský a kacířský blud. Svatý Augustin, který byl v těchto otázkách považován za neotřesitelnou autoritu, odsoudil navracení mrtvých jako nesmysl - člověk byl totiž tvořen tělem a duší, přičemž tělo leží pohřbeno a duše odešla na onen svět, její fyzická přítomnost v našem světě tedy není možná. Teprve kolem r. 1000 se církev začala postupně k víře v nemrtvé přiklánět, protože potřebovala najít vysvětlení pro zázračná zjevení svatých a navíc se víru v nemrtvé stejně nedařilo zcela potlačit. V podstatě se tedy ujala interpretace, že mrtvý se navrací proto, aby za spásu jeho duše byly konány zádušní mše a modlitby. Záměrná vyvolávání nemrtvých (nekromancie) byla přísně trestána, protože se jednalo o rušení pokojné duše. Nemrtvý se považuje za "odraz" těla a proto zpravidla vypadá jako člověk v okamžiku smrti - popravený je bezhlavý, umučený má krvácející rány apod. Útoky na nemrtvého se pak projevují i na jeho mrtvole. Mrtvola většiny nemrtvých se nerozkládá. V období reformace se povaha nemrtvého mění - už se nejedná o nepokojnou duši, ale o duši prokletou, zavrženou. Nemrtví se dostávají do souvislosti s čarodějnictvím a černou magií. V současnosti většina tradičních církví existenci nemrtvých popírá, ale jejich kult stále přežívá v lidové víře, pověstech a hrůzostrašných povídkách.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama